Všichni víme, co se dělo před Vánocemi v Poslanecké sněmovně kolem zvolení-nezvolení komunisty Zdeňka Ondráčka za předsedu sněmovní komise pro kontrolu činnosti Generální inspekce bezpečnostních sborů (GIBS), a že mu společnost zazlívá, že v roce 1989 zasahoval proti protestujícím jako příslušník SNB. Jenže teď prezidentský kandidát Michal Horáček podal proti Ondráčkovi trestní oznámení kvůli pomluvě. Ondráček totiž mimo jiné v rozhovoru pro Eurozprávy řekl: „Horáček je podle dostupných informací bývalý vekslák a spolupracovník StB s krycím jménem Sázkař.“ Nepřehání to tady Horáček?

Možná, že mu neznalá „společnost zazlívá, že v roce 1989 zasahoval proti protestujícím jako příslušník SNB“, ale to jen ukazuje, jak s veřejným míněním mediální mainstream manipuluje. On nezasahoval, jen se k zásahu v rámci své profesní náplně vyjádřil na otázku, kam byl jako mluvčí vyslán zaměstnavatelem. Dobře si jeho vyjádření pamatuji a už tehdy se mi nelíbilo. Změna režimu byla nutná a bylo důležité, aby do ní šel celý národ co nejvíce jednotně. To se nakonec podařilo. V rámci svých profesních povinností se ovšem Ondráček stěží mohl vyjádřit jinak. I když, pokud mě paměť neklame, se krátce potom dostavili do televizního studia rovněž mladí příslušníci Pohotovostního pluku, kteří odvážně ujistili tehdejší většinovou veřejnost, že jsou na její straně. Ono se dnes tak trochu zapomíná, jak „pukaly ledy“, kdo a jak projevil skutečnou statečnost. A pokud jde o pana Horáčka, tak ať dál rozmazává svoji minulost, určitě mu to v prezidentské kampani pomůže.

Čeká nás hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše, následně prezidentské volby a po nich možná jednání o vzniku nové vlády Andreje Babiše, u kterých bude minimálně do dubna Miloš Zeman. Jde o přelomový čas pro český národ? A jaké řešení by bylo pro Česko nejlepší? Vláda Babiše klidně bez důvěry, menšinová vláda Babiše s důvěrou, koaliční vláda Babiše, vláda s ANO bez Babiše, či vláda bez ANO, anebo předčasné volby?

Takových „přelomových časů“ ještě bude. Je to jen začátek a jdeme do nepohody. Stále považuji za nejpravděpodobnější Babišovu vládu s důvěrou, patrně už na druhý pokus. Babiš má v ruce nesmírně silný trumf předčasných voleb, a ty nemusí zastavit ani jejich odmítání Zemanem. Navíc s použitím pochybného argumentu – že by to byla urážka voličů. To přece není pravda. Výsledek voleb odmítají ti, co se označují v parlamentu za „demokraty“, jinak by tu byla už plnohodnotná vláda. Bylo by na tom něco špatného, kdyby jim poučený volič ještě drsněji připomněl, co si přeje a hlavně koho si nepřeje? Nevylučuji ani to, že Miloš Zeman s odmítáním předčasných voleb jen blufoval, aby nalákal určité politické síly do pasti.

Předpokládá se, že kabinet Andreje Babiše důvěru nezíská, kabinet přesto bude vládnout dál. Hrozí, že napáchá škody v podobě čistek ve státní správě a  ve státních podnicích? A má na takové akce Babiš „morální právo"?

„Morální právo“ v politice? Spoléhal bych spíše na to, že Babiš musí svou hru hrát dlouhodobě a vydržet. Nemůže do arény vpustit ty, kteří se na ministerstvech budou chovat jako na„ klondajku“.

Mě spíše nemile překvapilo, že program první Babišovy vlády v oblasti reformy penzijního systému je krokem zpět oproti jeho programu do říjnových voleb. Tady by si veřejnost měla pozorně všímat, oč jde. Například toho, že plná zásluhovost v penzijním systému je základem všech ostatních reforem. Jde o to, aby se politice vrátil původní smysl, tj. její role řešení společenských problémů, na rozdíl od současných deformací, kdy slouží k distribuci společenských pozic s cílem různými formami vyvádět veřejné prostředky ve prospěch politických investorů. Podrobně jsem se k tomu vyjádřil včetně srovnání příslušných pasáží a zdůvodnění, proč je to tak důležité.
Jak se smiřujete s tím, že Ministerstvo financí ČR – vyjma na webu MF již zveřejněných tří odstavců souvisejícího dokumentu – stále zadržuje celou zprávu euroúřadu proti podvodům OLAF, která může naznačit, zda Čapí hnízdo byl dotační podvod? Jen připomínám, že postup ministerstva schválilo i Městské státní zastupitelství v Praze...

Ale ono rozhodnutí o zveřejnění celé zprávy euroúřadu OLAF opravdu není tak jednoduché. Správně uvádíte, že zpráva byla zařazena do vyšetřovacího spisu a nebyla vydána ke zveřejnění. Ona se stejně nějak dostane ven a bude se spekulovat o jejích jednotlivých pasážích. Všechno je však přece trochu jinak. Takovéto zprávy se nepíší v zahraničí. Ty stejně napsal někdo z „našinců“, kdo byl požádán, resp. kdo to celé inicioval. No a bonzáci se v naší zemi vždy najdou.

Zeman, Drahoš, Horáček, Topolánek. To jsou kandidáti v čele pelotonu uchazečů o Pražský hrad. Zeman zdůrazňuje, že si Češi nesmějí nechat nic vnucovat cizinou ani médii typu ČT, Jiří Drahoš jde na Hrad „s čistým štítem“ a chce tam vrátit slušnost, Michal Horáček tvrdí, že „máme na víc“ a že úžasní čeští lidé dosáhnou lepšího života i lepší reprezentací Česka na Západě, což on prý dokáže. Mirek Topolánek bazíruje na ochraně hranic a „chce spojovat hospodu s kavárnou“. Co k těm jednotlivým sloganům říci? Kdo dělá nejlepší kampaň a kdo si to naopak v poslední fázi před volbami kazí? Kdo si získal vaše sympatie?

Jdeme do nepohody a bohužel jediný z kandidátů, kdo se nezaprodal současné globální moci, je Zeman. Používám zprofanované slovo „nezaprodal“ záměrně. Vždyť všechny kandidáty, které jste uvedla a kteří jsou jediní, kdo mají jakous takous šanci, tj. Drahoš, Horáček, Topolánek, spojuje nejen to, že se všichni nakonec stylizují do pozice antizemana, ale také to, že se podbízejí mediálnímu mainstreamu, který je hlásnou troubou současné globální moci. Zeman při všech svých špatnostech dokázal aspoň to, že se před mainstreamem neohnul. Ustál ho. A Topolánek to s tím havlovským srdíčkem zkříženým s českým lvem dotáhl už ad absurdum.

Mimo jiné – na facebooku někdo položil zajímavou otázku: Udělal Zeman vůbec něco užitečného pro naši zemi? Dost mě to pobavilo. Položit tuto otázku zrovna v době, kdy byla uveřejněna zpráva dne, že Jiří Rusnok byl prestižními evropskými institucemi oceněn jako nejlepší bankéř roku. A to za čin, který omezil okrádání nás všech – zastavení intervencí proti koruně.

Doufám, že lidé budou víc a víc používat rozum. Pozitivní tendence k tomu začala už vloni, předpokládám, že osmičkový rok bude v tomto směru zlomový. K tomu směřovalo i desatero mých novoročních přání.

Dělá Miloš Zeman dobře, když tvrdí, že žádnou kampaň nedělá, a přitom jsou vyvěšeny jeho billboardy? Navíc Zeman ani nechodí do debat s protikandidáty, což zřejmě vydráždilo komentátora Bohumila Pečinku, jenž napsal o Zemanovi, že je díky tomu „sráč“. Co si o tom myslíte? Navíc se na facebooku objevují různé lidové animace na téma „nevolte Zemana“, nebo že „většina kandidátů je lepší nežli Zeman“. Jak tohle na vás působí?

Upřímné pozvání: Jsme (téměř) všichni unisono proti tobě, mediální mainstream, který to bude „nezávisle“ komentovat, je na naší straně, takže přijď, zbabělče. Oceňuji tento projev jako projev skutečné statečnosti. A teď vážně. Miloš Zeman není ideální kandidát. Řeknu teď to, čím vyvolám u mnoha lidí averze vůči mně. Pokud by kandidoval na prezidenta profesor Václav Klaus (titul jsem použil, abych ho odlišil důstojnějším způsobem než slovem „starší“), patrně bych mu dal svým hlasem přednost, jakkoli mám k Zemanovi po všech stránkách blíž. Z čistě racionální úvahy a odhadu budoucího vývoje.

Jenže Václav Klaus nekandiduje. Vzpomenete si, proč? Klaus ještě předtím, než Zeman oznámil svou kandidaturu, pronesl památná slova, velmi silné poselství do současných prezidentských voleb: „Podle mého názoru prezident Zeman bude kandidovat ve druhém volebním období a zdůrazňuji, že to nemám z jeho osobního výroku, který by mi sdělil, aby nebyla mýlka. Ale z jeho chování tak dedukuji. A proto se mi zdá naprosto bezpředmětné, aby se někdo jiný pokoušel o prezidentskou volbu.“ Bylo to 8. března 2016 a můžete si to ověřit.

Právě v těchto dnech si připomínáme 25 let od rozdělení Československa. Podle Petra Pitharta náš národ v lecčems překonali Slováci, kteří se stavějí odvážněji k problémům světa i EU. Slovensko dle Pitharta překonalo krizi „mečiarismu“, přičemž nás překonání obdobné krize čeká. Může mít Pithart pravdu? A mimochodem – Jiří Pehe napsal: „Politický režim, který po posledních volbách u nás postupně vzniká, je bohužel zcela založen na potvrzování národních stereotypů. Když si budeme věci (i v otázkách fungování politiky) dělat pěkně po svém, nenecháme ‚cizí‘, aby se příliš šťourali v našich věcech, a možná se dokonce znovu opevníme za hranicemi, ‚bude líp‘. V národě, kde si většina lidí mimo vysmívanou ‚kavárnu‘ nedokáže přečíst nebo poslechnout nic v nějakém cizím jazyku, je přitom tato cesta do ještě větší izolace poměrně snadná.“ Je to „slovo do pranice“?

Mečiarismus u nás nikdy nebyl, není a nebude, Pithart straší dost účelově. Pokud jde o Jiřího Pehe, tak myslím, že to řekl naprosto přesně: Chceme režim, který odmítne „potvrzování národních stereotypů“, aby si globální moc mohla v naší zemi dělat s lidmi, co chce. Jasně a stručně řečeno. Okrádat je ještě víc, než dnes. Vtahovat je ještě více do geopolitických lumpáren, než dnes. Ponižovat ještě víc, než dnes. A v případě, že bude třeba, i vyhladit. To přece už známe, ne?

Pozor, to není ojedinělý úlet. To stejné se „podařilo“ i Horáčkovi, ale málokdo si toho povšimnul. Na vánoční Zemanův projev, na pasáž, kde Zeman říká, že v EU i v NATO bychom opravdu měli hrát roli sebevědomého partnera, reaguje doslova (cituji): „Nicméně jsem toho názoru, že taková politika se dělá lépe v Bruselu, Paříži či Berlíně.“ Nějak dost dobře nechápu Horáčkovo konstatování, že česká sebevědomá politika se dělá lépe v Bruselu, Paříži či Berlíně. Patrně chtěl sdělit totéž, co Pehe.

Hayato Okamura má prý strach, že Kreml má za Miloše Zemana, který je nemocný, již připravenou náhradu. A sice jeho bratra Tomia Okamuru. Hayato Okamura, člen KDU-ČSL, napsal: „Za několik měsíců v české společnosti zcela převládne emoce strachu a ještě posílí trend k izolaci od Evropské unie. V této situaci – přes všechny nynější hezky znějící, ale právně nezávazné (předvolební) sliby – znovuzvolený prezident vyhlásí předčasné volby do Poslanecké sněmovny. A z nich vzejde triumvirát Babišova ANO, Tomiovy SPD a komunistů ještě silnější než doposud – možná už získá ústavní většinu. Tomio pak při koaličním vyjednávání ‚přitlačí‘ – a za pasivity, ba tichého souhlasu prezidenta Zemana a pana Babiše dojde k vyhlášení referend o vystoupení z EU a z NATO. A občané si je skutečně odhlasují.“ … Dává něco z toho smysl?

Některé věci nemá ani smysl komentovat. Třeba tento příklad „čisté bratrské lásky“. Okamurův bratr si udělal kšeft z toho, že bude strašit svým bratrem, který je podle něj v čele ruského spiknutí u nás. Ukázkový mccarthismus okořeněný inspiracemi jdoucími od Pavky Morozova. Pokud se k tomu mám decentně vyjádřit, tak je to úplná blbost, a média, která tomu dala prostor, nelze nazvat jinak, než média ušpiněná (v běžné řeči bych se vyjádřil šťavnatěji) blbostí.