Jak se podle vás bude vzpomínat na rok 2022, první rok vlády Petra Fialy?

Jako na první dějství vlády národní zkázy. Nejhorší ze všech, co tu kdy šafářovaly. Ta dnešní neláme jen rekordy diletantismu z moci úřední. Předchůdce trumfuje i v tom, jak moc se má přetrhnout v cizím zájmu. Nahrává i ještě pronikavějšímu poznání. Na téma, zač stojí mrákoty, jimž upsala duši. Naši suverenitu i důstojnost plundrují už roky. Na doraz a s velkým rachotem se však hroutí až teď. Tím rychleji ztrácejí glanc i tam, kde bývaly svatostánkem. Drastický kolaps lze odvrátit jen opačným směrem, než kudy nás panstvo strká.

Vláda je kritizována, je spíše než za občany, od kterých má mandát, bojuje za některé specifické hospodářské skupiny a za evropské elity. Nejčastěji to zaznívalo v souvislosti s cenami energií, kdy vláda vyjadřovala pochopení tu pro minoritní akcionáře skupiny ČEZ, tu pro velké energetické hráče, kterým dokonce schvalovala zvláštní subvence, zatímco veřejnosti spíše vysvětlovala, proč logicky znějící kroky ke snížení cen nejsou možné. Jsou poznámky o „protinárodní vládě“ podle vás oprávněné?

Znáte snad jediný krok, kterým by jim nedala za pravdu? Vláda čte z cizích očí nonstop. A ještě z té nouze dělá ctnost. Hujer z filmové komedie se lísal pár švestičkami. Sám si tím kurděje nepřivodil. Hujeři, co právě vládnou, škodí nám všem. A skoro vším, nač sáhnou. Teror energetických oligarchů, kterému ministrují, to zjevuje jako na dlani. Tady nás přitom nestaví do latě ani žádný bruselský ferman. Mamutí rentu, již náš proud vynáší kastě spekulantů, jim daruje český erár. Dupe tím po dobrých mravech i závazcích obezřetného hospodáře. Většina českých elektráren je kolektivní investicí – naší práce, úspor a odložené spotřeby. Vláda však dělá ochranku těm, kdo z nich dojí parazitní miliardy.

Dlouho se cukala zavést i „strop“, který cenový teror změkčil aspoň trochu. Ustoupila až tlaku statisícových demonstrací. Jen ale způsobem, který jde na ruku ještě zvrhlejšímu zadání. Hrstce rentiérů, z nichž většina česky ani neumí, vyplácí celý rozdíl mezi „stropem“ a cenami, které si nárokují. Tak absurdní drama by nedal dohromady ani Havel. Stále víc lidí a firem pustoší i „zastropované“ tarify. Rabují však i veřejné finance. Už náklady „energetických žebračenek“, k nimž by jinak nebyl důvod – a hlavně perverzní „charity“, již erár platí rentiérům, kteří do našich elektráren nevložili ani korunu. Státní kasu to žene do dluhové oprátky. Tlačí ji tam i cizí diktát v jiných sférách, jejž erár poníženě toleruje a vydává za vynález spásy. Počínaje zákeřnou eutanázií potravinové soběstačnosti – až po import předražených zbraní, jež naši obranyschopnost nezvýší ani o píď. Na následky si brousí zuby „supí kapitál“, jak si ti psychopati říkají sami („vulture capital“). Jsou to brutální mrchožrouti. Řecku zkonfiskovali celé přístavy, letiště, ostrovy či sítě kritické infrastruktury. Spousty tamních dětí usínaly ve škole hlady. Dálkové ovladače řídily Helladu víc než rovníkovou Afriku. Řecký dluh rostl přesto dál. Ještě drastičtější kalamitu odstartoval státní bankrot Argentiny. Miliony lidí přišly o vše, nač dřeli i jejich předci. Spoustu to srazilo do otřesné bídy. Zač stojí „elity“ makající na cizí mrchožrouty? Necháme je to dovést až do civilizační kalamity?

Vláda sama uvádí jako hlavní událost, která formuje její politiku, válku na Ukrajině. To je bezesporu závažný faktor a tragédie, ke které se musíme nějak postavit. Nemáte ale přece jen pocit, že vláda se válkou zaštiťuje až příliš, až to někdy může vypadat, že se na ni vymlouvá?

Účty za český proud znásobila habaďůra s lipskou burzou, spekulanti s emisními povolenkami a masochismus „zeleného údělu“. Ukrajinský konflikt je v tom nevinně. Plyn ze Sibiře nám zdražila sama evropská honorace. Intrika, jíž toho dosáhla, vstoupí do Guinnessovy knihy vlastních gólů. Když Gazprom nabízel prolongaci dlouhodobých smluv, začala dělat drahoty. Řekla si o nákup za „spotové“ ceny na burze. V dětinské naději, že je tím srazí dolů. Plyn je však dražší než kdy dřív. Vydělal na tom i Gazprom. Už tím prý kompenzoval i investici do podmořského plynovodu, který mu nepovolili spustit a pak poničili trhavinou. Plyn z USA stojí šestkrát víc, než za kolik se prodává tam. Nahradit dřívější zdroj je s to jen okrajově. To samé platí o dodávkách ze severní Evropy, Blízkého východu a Afriky. Deficit, před nímž nás žádné svetry nespasí, hrozí i v příštích letech. Ničivému riziku vystavuje ekonomiku. Dřív se průmysl stěhoval za levnou prací. Teď dezertuje za lacinou energií. U nás patří k nejdražším v celé EU. A to i po „zastropování“ k tíži daňových poplatníků. Nás živí hlavně export průmyslové produkce. Z energeticky náročných kapacit. Většinu z nich vlastní cizí kapitál. Až od nás bude zvedat kotvy, výčitky svědomí nebudou stát za řeč.

Válka na Ukrajině je velkou tragédií, jak by ne. Jak se jí dalo předejít – a proč se to nepovedlo – je na jinou debatu. Tím víc záleží na tom, co je v národním zájmu teď. Máme být opravdu – „ve válce“ s jadernou mocností? Hrnout se do toho hazardu – poprvé v českých dějinách? Dochází hrstce kariér, které v tom soutěží, v rukojmí čeho nás mění? Kde k tomu vabanku vzali mandát? Troufnou si na referendum aspoň na téma, hrozící fatálním být, či nebýt? Hodlají zajít dál než kterákoli z vlád od vzniku republiky i v jiném směru? Spálit mosty východním směrem skutečně na uhel? Čím potom nahradí tamní zdroje za dostupné ceny? A čím trhy, z nichž je s to přidaná hodnota proudit, a ne na cizí konta? Páchá to harakiri „stará Evropa“ – o Americe ani nemluvě?

Na Ukrajině zuří proxy war. Krutý, ne však jediný ze střetů o budoucí geopolitickou konstelaci. Kdy jindy to chce ptačí perspektivu, co možná chladnokrevnou a racionální, než na právě na takovém rozcestí? Dvojnásob v zemi o naší velikosti, poloze a ekonomické struktuře? Ubránit svobodu projevu – i ostatní občanská práva zakotvená ústavně – musíme stůj co stůj. Hony na čarodějnice by odskákaly i příští generace.

Z úst premiéra Fialy i dalších představitelů vládní koalice v poslední době zaznívá, že opakem demokracie, proti kterému se musí bojovat, je populismus. Slyšíme to stále, podporujeme demokratické kandidáty proti populistickým… Co říkáte na takto formulovaný protiklad?

Je to legrační vytáčka. Sahá-li po ní profesor politologie, přestal se cítit v kramflecích. Kde sílí masové rozčarování, daří se i populismu v pravém smyslu. Koleduje si o to sama státní moc. Ta moudrá by si zametla před vlastním prahem. Vlna, nad níž ofrňuje premiér, však už není jen shlukem slepých vášní. „Elitám“ umí spočítat i jejich kolosální selhání. A razit požadavky v akutním veřejném zájmu. Právě tím vládu zaskočily statisícové mítinky na Václavském náměstí. Zazněly tam, jak už to bývá, i méně povedené hlasy. Hlavně však stanoviska špičkových odborníků. Zájem o jejich expertizu se šíří jako lavina. Erár z nich má kopřivku. Tlačí je do disentu. Moudry, jež produkuje sám, jim nesahá po tkaničky. Na stranu alternativy přechází stále víc osobností. Včetně těch, které dřív papalášům nevadily. Tím slibnějším směrem to posouvá příkop mezi „my a oni“. A s ním i šanci na změnu k lepšímu. Naduté výroky erárních špiček si šlapou po štěstí. Dobře jim tak.