Podle názorů některých politických komentátorů se bezpečnostní situace v Evropě stále zhoršuje. Média poukazují na poslední akce Ruska, které prověřuje nejrůznější domácí instituce, a to od bank přes různá ministerstva až k aktivním zálohám, jak by reagovaly v případě válečného stavu. Kreml také staví ploty s ostnatým drátem na hranici s Polskem.  Turecko se vojensky pustilo nejen do Islámského státu, ale také do syrských Kurdů a vyhrožuje EU, že přestane zadržovat utečence do Evropy, pokud Brusel nezruší pro Ankaru vízovou povinnost. Sdílíte vy sám ohledně evropské bezpečnosti podobné obavy?  

Je pravda, že se po relativně dlouhém období bezstarostného optimismu nyní sešlo hned několik krizí najednou. Sílící náboženské války v muslimském světě a s tím spojený migrační tlak, politické posuny v Turecku a rostoucí ambice Kurdů, ruské snahy se doslova prorvat na mezinárodní scénu... Je čas, aby se Evropa probrala ze své letargie a z přesvědčení, že stačí jezdit po světě a moralizovat. Nestačí, protože klasická diplomacie založená na principu cukru a biče stále funguje. Jednou z osvědčených cest, jak může Evropa ovlivnit své okolí a pomoci stabilizovat situaci v problematických oblastech, je liberalizace obchodu. Tam bychom měli napřít síly, a neztrácet čas dohadováním o nesmyslech typu kvóty.

Jak vlastně hodnotíte současné aktivity Ruska, které se mimo jiné připravuje i na gigantické vojenské cvičení Kavkaz 2016? Máme ho skutečně považovat za reálné nebezpečí, jak o tom někdy hovoří čelná reprezentace NATO? A jak se díváte v této souvislosti na fakt, že ruský prezident Putin je prý v ČR, podle tvrzení některých médií, oblíbenější než německá kancléřka Merkelová?

Průzkumy je nutné především správně přečíst. Jak prezident Putin, tak spolková kancléřka se v Česku těší mizivé a stále klesající oblibě. A mimochodem, letos v lednu byl u nás nejpopulárnější hlavou státu David Cameron. A pokud jde o ruské vojenské manévry, bylo by dětinské předpokládat, že se Rusko chystá na nějaký vojenský útok. Vidíme spíše osvědčené postupy z dob SSSR: Když si na mezinárodní scéně nemohu vydobýt respekt silnou ekonomikou, zkusím zastrašovat vojenskou silou. Je to smutné, ještě nedávno jsme doufali, že se bude moderní Rusko schopné v globalizovaném světě uplatnit i jinak než vojenskými hrozbami a spojenectvím s bizarními diktátory a fanatickými ajatolláhy.

Také česká armáda už začala procvičovat mobilizační postupy. Podle vyjádření náčelníka generálního štábu Armády ČR Josefa Bečváře pro idnes.cz by prý byla armáda schopná na vnější ohrožení rychle zareagovat, a to i aktivováním svých záloh. Myslíte si, že v oblasti obrany státu a zabezpečení našich hranic podniká česká vláda dostatečné kroky za současné nestabilní situace ve světě?  

Každá armáda musí cvičit, proto je dobře, že to dělá i ta naše a že se podílíme na zahraničních misích. Musíme si ale uvědomit, že jedinou skutečnou bezpečnostní záruku pro náš stát představuje Severoatlantická aliance. Proto je nutné, abychom alespoň v nejmenší nutné míře plnili naše závazky, což se stále neděje. Této vládě to mám za zlé zvláště v situaci, kdy ekonomika roste a nestabilita v našem blízkém okolí se zvětšuje. Vyšší výdaje na obranu bych tedy nyní viděl jako jednu z vládních priorit.

Premiér Sobotka přišel nedávno s návrhem vybudovat evropskou armádu, což prezentoval i na posledním jednání tzv. visegrádské čtyřky (V4) s německou kancléřkou. Všichni zúčastnění, podle zpráv z většiny médií, s tímto návrhem souhlasili a chtějí ho podpořit i na nastávajícím summitu EU. Myslíte si, že tento projekt má nějakou šanci na svou realizaci v blízké budoucnosti?   

Jak jsem již řekl: Naši bezpečnost nám garantuje aktivní členství v NATO, nikoli v Evropské unii. Proto i jen zmínky o nějaké „evropské armádě“ považuji za obrovský hazard a nebezpečí. Spojencům tím vysíláme signál, že o ně vlastně nestojíme a že se chystáme vytvářet nějakou paralelní strukturu, která jen odčerpá již tak omezené zdroje.  A to pomíjím skutečnost, že společná evropská armáda je samozřejmě čirý nesmysl. Evropa ani EU nejsou stát, nemají zahraniční politiku a nemohou mít tedy ani žádnou „armádu“. Premiér si zřejmě jen pokoušel trochu vyžehlit v Berlíně image, ovšem za cenu ohrožení naší bezpečnosti. To je nepřijatelné.

Angela Merkelová přijela v minulém týdnu jednat do ČR i o podpoře uprchlických kvót, v čemž ale zřejmě neuspěla. A to ani na Pražském hradě, ani později ve Varšavě při setkání s premiéry V4. Jak hodnotíte její misi, někteří politikové ji za to kritizují, že vlastně tak supluje aktivity vedení EU a že tím vlastně prokázala, kdo v Unii vede centrální politiku. Souhlasíte s tímto názorem?

Skutečně to vypadá, jako by se Německo chystalo převzít dominantní roli v Evropě, což se po britském referendu jaksi samo nabízí. To, že Merkelová v Praze s kvótami neuspěla, je ale jen zdání, které vláda vytváří pro své publikum. Ve skutečnosti současná koalice povinné přerozdělování migrantů tiše přijala a nehnula ani prstem, aby výsledek hlasování zvrátila. S  Brexitem nastanou v mocenské architektuře Evropy velké změny a Česko potřebuje takovou vládu, která se v nové situaci dokáže správně zorientovat a přátelsky, ale sebevědomě začne hájit české zájmy a dokáže dosáhnout výjimek z některých unijních politik, které jsou pro nás nevýhodné, jako je například migrační politika nebo členství v eurozóně. To se ovšem od současné socialistické koalice očekávat nedá.

Většina států střední Evropy uprchlické kvóty razantně odmítá a řada jejich politiků považovala toto téma po nedávných teroristických útocích v západní Evropě a v Turecku už za mrtvé.  Německá kancléřka je nyní ale vyvedla z omylu. V Německu se také stále častěji ozývají hlasy, že na státy V4 by se měly uplatnit sankce, aby kvóty začaly konečně respektovat. Samotná Evropská komise navrhla nejprve finanční postihy za odmítnutí uprchlíků, později navrhla za jejich příjímání dokonce odměny, nyní se kloní opět spíše k sankcím. Jak si myslíte, že celá tato záležitost vlastně dopadne?  

Návrhy na trestání „nesolidárních“ a na jakousi formu obchodování s běženci nejsou nové a zřejmě se s nimi budeme setkávat i nadále. Na druhou stranu vidíme, že se řada členských států EU pod tlakem reality začíná chovat rozumně a i Angela Merkelová již přiznala, že se s politikou otevřených dveří možná trochu unáhlila. Pořád věřím, že se povinné přerozdělování a systém sankcí a odměn ukáže jako prvek, který by Unii rozbil na kusy.

Do Česka nyní dorazilo osm uprchlíků na základě závazku naší vlády z loňského roku, kdy jich máme celkově zaopatřit okolo 1600. Měli jsme je skutečně přijmout, když jsme byli v EU i přes náš nesouhlas v této záležitosti přehlasováni? Není to první signál toho, že ČR se nakonec dalším kvótám stejně podřídí tak, jak o to usiluje i kancléřka Merkelová? Někteří komentátoři si například myslí, že český premiér při návštěvě německé předsedkyně vlády jen mlžil před veřejností v období blížících se voleb a že za zavřenými dveřmi dostal pokyny, které nakonec splní. Může tomu opravdu tak být?   

Díky otevřenosti pana Prouzy v jednom rozhovoru už víme, že odpor této vlády vůči kvótám byl od začátku jen hraný. Na druhou stranu – a to tvrdí ODS od začátku – bychom měli být schopni se postarat o ty, kteří prokazatelně prchají z válečných zón a výslovně stojí o ochranu v České republice. To nemá s kvótami nic společného, vyplývá to z našich mezinárodních závazků a je řada „chytrých“ způsobů, jak to udělat. Od výběru a prověřování uprchlíků přímo v táborech po zavedení bodového systému, který by k nám přivedl kvalifikace potřebné na pracovním trhu. O žádné takové strategii jsme zatím od vlády neslyšeli.