Pane Palečku, tak jak sledujete světový šampionát v Rize, co říkáte na dosavadní výkony našeho týmu, který má po třech utkáních na kontě pouze dva body za upracovanou výhru nad Běloruskem?

Tak jako asi všichni jsem zklamaný nebo spíše rozčarovaný nad tím, co kluci předvádějí. Je to hodně velký skok, když to srovnáte s tím herním projevem, kterým se kluci prezentovali na Českých hokejových hrách.

Už ten první zápas s Ruskem byl diametrálně odlišný od toho vstupního zápasu, který jsme s ROV hráli na úvod šampionátu…

Ano, v tom máte pravdu. Byla tam cítít hodně nervozita a chybí mi tam disciplína a systém, které by dokázali všichni úspěšně dodržovat. A co je velmi důležité, to je velikost a zejména šířka kluziště, která je daleko větší než třeba ledová plocha v 02 aréně, kde jsme před šampionátem vyhráli České hokejové hry. Je znát, že hráči si na to jen obtížně zvykají a samozřejmě, že klíčem k úspěchu je, aby dokázali ten svůj systém hrát i na tom širším kluzišti, jinak na nějaký úspěch pomýšlet opravdu nemůžeme.

Jak jako dlouholetý trenér vnímáte naprostou absenci emocí u trenéra české reprezentace Filipa Pešána, který zachovává svůj „poker-face“, čemuž se podivují mnozí fanoušci, ale i někteří bývalí vynikající hráči, například Milan Antoš, Jiří Hrdina či Martin Procházka? Řekl bych, že celá česká střídačka vypadá, jako když je zralá na ručník...   

Já Filipa Pešána dobře znám ještě z doby, kdy jsem ho  trénoval v Pardubicích, a on takový prostě je, to je jeho styl. Ale upřímně řečeno jsem taky očekával, že až dojde na lámání chleba – tím myslím třeba právě náročné zápasy na mistrovství světa, tak se u něj projeví přece jenom více emocí. Zatím to tak není, samozřejmě že on nikdy nebude typem kouče jako třeba Ivan Hlinka a Vladimír Růžička, ale každý trenér se na střídačce projevuje různě, rozhodující jsou ty výsledky. Pokud bychom vyhráli nebo získali medaili, tak bude jistě zpětně každému jedno, že Pešán se tvářil, jak se tvářil. Ale fakt je, že jsem ho sledoval třeba u toho vítězného gólu Dominika Kubalíka s Bělorusy a trošku mě udivilo, že se ani trochu nějaké pozitivní emoce neprojevily.

Tento světový šampionát se nepochybně zapíše do historie velkým množstvím překvapivých, nečekaných výsledků, na úkor silných týmů jako Rusko, Švédsko, ale zejména Kanada.

Ty výsledky jsou opravdu maximálně překvapivé, ale ony často odpovídají realitě. Například ten tým, který na mistrovství světa přivezla Kanada, ten si opravdu žádné velké ambice klást nemůže. Trošku mi to přijde, jako kdyby nám Kanaďané chtěli ukázat, že i s tímhle záložním týmem jsou schopni udělat v Lotyšsku výsledek, ale zatím se jim to opravdu moc nedaří.

Vraťme se k našemu týmu, který má teď odpočinkové dny – jak predikujete jeho další účinkování na turnaji?

Pro mě osobně bude klíčovým duelem ten zápas se Švédy, který je na programu ve čtvrtek. Švédové budou mít prakticky jednu z posledních šancí bodovat a zachovat si šanci na čtvrtfinále, naši v podstatě stejně tak; Švédové jsou na tom momentálně o jediný bod lépe. Ale v každém případě to bude boj dvou silných mužstev, protože určitá kvalita tam zkrátka objektivně je, navzdory těm úvodním dvěma neúspěchům na obou stranách, a navíc čekám, že se na nás budou chtít Seveřané vytáhnout. Takže záleží na tom, kdo tu příležitost využije lépe – a kterému týmu se podaří se tím utkáním konečně nakopnout do dalších bojů.

Když se po těch třech odehraných utkáních zaměříme konkrétně na jednotlivé hráče naší reprezentace – je vůbec někdo, kdo vystoupil z té šedi průměrnosti a lehkého zmaru?

Z našich hráčů bych určitě ocenil výkony brankáře Šimona Hrubce, který až příliš často na poslední chvíli hasí chyby české obrany. Z těch hráčů do pole jednoznačně dominuje obránce Filip Hronek, který má skvělý přehled, dokáže zaútočit, nabídnout se pro přihrávku, ale zároveň ve chvíli, kdy propadne, tak je schopen tu chybu dobruslit, napravit a vrátit se. Z těch ostatních hráčů bych řekl, že zatím zaujali paradoxně spíše ti mladí nebo nováčci. Doufejme a já tomu skutečně pevně věřím, že se přidají i další.

Do hokeje zasahují také politické záležitosti. Kauza stažené státní vlajky Běloruska vlající v centru Rigy poblíž hotelu, v němž bydlí všech šestnáct hokejových reprezentací startujících na mistrovství světa v lotyšské metropoli, má další vývoj. Na počínání starosty města Martinše Stakise s nelibostí zareagoval prezident Mezinárodní hokejové federace René Fasel.

Co říkáte na to, když Lotyši tímto způsobem projevují své politické sympatie a preference?

Tak určitě to není ten nejlepší způsob, demonstrace proti Lukašenkově režimu jsou zcela legitimním protestem, ale státní vlajka je státní vlajka. Bělorusko prostě má jako každá země jedinou vlajku a nahrazovat ji jinou, to nepovažuji za nejšťastnější řešení. Nejvíc mi na tom vadí právě to, že se plete dohromady politika se sportem. A to by se dít nemělo.

Z vašich slov soudím, že jste možná nebyl ani příznivcem odebrání pořadatelství, respektive spolupořadatelství letošního MS Bělorusku. Jak na to pohlížíte?

Víte, tohle bych nerad komentoval, protože nejsem politik ani politolog. Je jasné, že Mezinárodní hokejová federace musela na události v Bělorusku nějak zareagovat, ale stejně si myslím, že ty hlavní motivy toho kroku byly jiné, určitě hlavně ekonomické, protože když vám hlavní sponzor (Škoda Auto) odmítne dál plnit své finanční závazky v souvislosti s pořadatelstvím Minsku, tak nakonec nemůžete udělat nic jiného než to, co učinila IIHF – prostě to pořadatelství odebrat.

Když se ale oprostíme od té politické roviny, souhlasíte se mnou, že pořádání mistrovství světa v Bělorusku by hokeji jedině prospělo?

Tak když to vezmeme takto, tak nesporně ano. Sám Alexandr Lukašenko je veliký hokejový fanda, což bylo vidět už před sedmi lety, kdy Bělorusové uspořádali světový šampionát bez chyb a s relativně vysokým počtem diváků. A o ty diváky právě jde, protože kdyby se jedna ze dvou skupin turnaje hrála v Minsku, tak bráno podle celkové situace v Bělorusku ohledně covidu, by tam byli na tribunách určitě i diváci. Nevím, jestli rovnou plné hlediště, ale i kdyby to byla jen polovina nebo třeba třetina kapacity haly, byl by to obrovský rozdíl oproti tomu, co vidíme teď v lotyšské Rize a obrovská vzpruha pro hráče, protože ta atmosféra tomu chybí. Hokej je zkrátka hra pro lidi a bez fanoušků je to poloviční zážitek. Samozřejmě nejenom pro hokejové příznivce, ale především pro hokejisty samotné, kteří takhle přicházejí o svůj tradiční povolený doping.

Máme před sebou zápas se Švédskem a po něm ještě utkání s Brity, Dány a rozjetými Slováky. Zvedne se podle vás ještě českým tým na světovém šampionátu?

Já pevně doufám a věřím že ano, podle mě by bylo opravdu předčasné a unfér teď nad našimi lámat hůl. Ještě zdaleka není konec a ty nejdůležitější souboje teprve přijdou. Navíc je to mistrovství, na kterém skutečně netušíme, jaké výsledky lze čekat, takže stát se může jednoduše cokoliv.

Rozhovor vedl Tomáš Procházka