Jak moc poškodila zatím „dvouvlnná“ koronakrize fungování Obecního domu v Praze, kde jste šéfem představenstva?

Nepoškodila, letos už podruhé – a poprvé ve více než stoletých dějinách tohoto nádherného pražského paláce – Obecní dům pro veřejnost na dlouhé týdny „jen“ zcela uzavřela. Škody pro společnost, která ho provozuje, budeme sčítat až po krizi. Zatím není vůbec jasné, kdy skončí. Ale už teď je zřejmé, že půjde o ztráty v desítkách milionů korun. Jde ale jen o peníze, zdraví a životy mají bezesporu přednost.

„Zkuste oslavit 17. listopad třeba nahlédnutím do Rudého práva sedmdesátých či osmdesátých, tedy normalizačních let. Hned vám bude lépe.“ K tomu jste nabádal v rozhovoru, který jsme spolu vedli v roce 2012. Někteří lidé znechucení nouzovým stavem kvůli pandemii koronaviru a opatřeními s ním spojenými přirovnávají „orouškovanou současnost“ k době normalizační nesvobody. Co vy na to?

Před listopadem 1989 bychom nejdříve vůbec nevěděli, co se děje – tehdejší mocipáni veřejnost nikdy pravdivě neinformovali o ničem, vzpomeňme si na jadernou katastrofu v Černobylu. A poté by nařídili cokoli a většina lidí by bez námitek poslouchala, tak jako celých čtyřicet let. Měli bychom být vůči sobě maximálně ohleduplní, i nad rámec přijímaných opatření. Konec konců nejen v této době, kdy jde bezesporu o zdraví a zřejmě i o život.

Když zvážíte obavy ze ztráty občanských svobod a potřebu chránit se před nemocí covid-19, co je pro vás významnější argument, tedy těžší kalibr?

Nemyslím si, že nás covid připravil o naše polistopadové svobody. Kdybychom se i v létě chovali sami trochu obezřetněji, nemusela by některá současná opatření ani existovat. Jenomže toho není podstatná část společnosti evidentně schopná, bohužel. Můžeme jistě diskutovat o správnosti toho kterého nařízení, jenomže politici to teď mají s rozhodováním hodně obtížné. Mimo jiné i proto, že různí představitelé odborné veřejnosti dlouhou dobu vypouštěli zcela protichůdné názory a stanoviska.

Varoval jste kdysi před „růstem moci čerta extremismu“. Nedostal se dnes naopak do karantény, kde trochu „zhubne“?

Extrémní postoje karantény nevyhladoví. Jsou nebezpečné brutálním zjednodušováním skutečnosti a nabízením lákavě jednoduchých, ale zřídka proveditelných receptů. Aktuální infekcí současné politiky je ale spíše její marketingové pojetí, které nejdříve zkoumá, co chce většina, a to jí potom „prodá“. Bez ohledu na to, zda momentální postoj většiny je nebo není rozumný. Vždycky jsem snil o politice idejí, ze kterých si voliči vyberou, jenomže taková politika logicky skrývá nebezpečí prohry, takže se jí politické strany a hnutí vyhýbají. Jenomže pokud nejde o ideje, tak o co? Touhu vládnout? Tomu nerozumím, protože rubem téže mince je odpovědnost. Nerozumím lidem, kteří jsou ochotní nést odpovědnost za „lidová“ rozhodnutí, kterým přitom sami v hloubi duše vůbec nevěří.

Hovořili jsme také o výzvě Děkujeme, odejděte! Lze označit kampaň Milion chvilek pro demokracii za následovníka zmíněného protestu z roku 1999?

Ve smyslu občanského protestu jistě ano, a bohužel i v úspěšnosti – zaplnit pražské  Václavské náměstí nebo i Letnou je jistě obdivuhodné, ale k žádným pozitivním změnám v politice to samo o sobě nevede. Dokud nenabídnete alternativu a neuspějete s ní ve volbách, reálného výsledku nedosáhnete. V tom měl bohužel Václav Klaus už v roce 1999 pravdu. To ale neznamená, že by podobné projevy občanské svobody nebyly užitečné – politikům je jistě dobře připomínat, že země není zaplněna poslušnými a mlčícími lidmi, kteří skousnou úplně cokoli.

Jak jste vnímal náhlé oznámení Mikuláše Mináře, že opouští spolek Milion chvilek, protože zvažuje vstup do politiky a chce založit nové politické hnutí?

Evidentně mu to také došlo, ale pokud nepřetaví do politické podoby Milion chvilek, jako solitér to bude mít hodně těžké.

Jsou Andrej Babiš a Miloš Zeman opravdu takoví škůdci demokracie, za které je právě účastníci demonstrací Milionu chvilek považují?

Škodlivá jsou spíše jejich ega, ale jak nám ukazuje Amerika posledních dnů, i ta jsou v demokracii k poražení.

Jak hodnotíte odmítnutí blobu na Letné třeba i kvůli jeho nákladnosti, když se na to podíváme v souvislosti s odsouhlasením přípravy první části vodního koridoru Dunaj–Odra–Labe?

Za koridorem se zřejmě skrývají ekonomické zájmy mnoha jednotlivců i skupin, zatímco novou budovu Národní knihovny – mimochodem stále stejně potřebnou – chtěli „jen“ knihovníci a uživatelé knihoven.

Ostatně je možnost výstavby „chobotnice“ Jana Kaplického v Praze už navždy zavržena anebo naděje ještě nezemřela?

Je to stále výjimečný projekt, pozitivně hodnocený odbornou veřejností napříč celým světem. A novou budovu česká Národní knihovna opravdu potřebuje.

Není smutné, když jsou asi jedinými moderními a mírný zájem turistů vzbuzujícími stavbami v Praze Tančící dům a V Tower?

Rozhodně. Zvláště pokud platí, že „demokracie staví“.

Přestože koronakrize přebila všechna ostatní témata, jedno další přece jen světem pořádně rozonuje a vy jste ho už i nazančil. Volba amerického prezidenta. Radujete se anebo se utápíte ve smutku?

Ani jedno, ani druhé. Doufám jen, že Donald Trump brzy uzná svou porážku a nepožene miliony Američanů do ulic, aby protestovali proti údajným a nepodloženým tvrzením o manipulaci voleb. Některá ega jsou opravdu nekonečná.

Jak je možné, že se nejmladší velmoc světa poslední dobou upíná, alespoň co se týče prezidentského úřadu, ke gerontokracii?

Nemám vůbec nic proti radám starších, zkušených lidí.

Myslíte si, že budou USA v čele s Joem Bidenem opět náchylnější k větší mezinárodní spolupráci?

Nemyslím si, že Trumpova Amerika odmítala mezinárodní spolupráci. Trump sám jen – i když hodně nediplomaticky – upozorňoval na to, že takovou spolupráci musí financovat všichni, nejen Spojené státy.

Máte nějaký osobní odhad, kdy se svět dostane z koronakrize a jak dlouho se bude zotavovat z hospodářské recese?

Nemám, to je celé hodně v mlze. Osobně však beru současnou krizi jako velké varování před přílišnou sebejistotou a nabubřelostí nás lidí. Ukázala nám totiž, jak snadno jsme zranitelní.

V čem budou naše životy a společnost v době po pandemii jiné?

V důsledku asi v ničem. Dříve či později bude vakcína a na současné potíže se rychle zapomene. Do té doby, než po nás vyjede nějaká jiná malá a smrtící potvora.