Začala jste se sbíráním potřebných padesáti tisíc podpisů pro prezidentskou kandidaturu téměř první, už jich máte třináct tisíc. Jak to jde?

My jsme si nenajali žádné hostesky, my nedáváme za podpis peníze. Naši členové a sympatizanti vyrážejí do ulic a shánějí podpisy ve svém volném čase. Máme zpětnou vazbu, slyšíme, co si lidé myslí, jak žijí, dozvídáme se, co si myslí o politice a politicích, jak jsou jimi až neuvěřitelně otráveni. Získat podpis je těžké, nejde o mou osobu, ale lidé váhají, když slyší slovo politika, volby nebo bohužel i prezident. Ale zpětná vazba je pro nás důležitá, protože Suverenita není strana na jedno použití, má sice svého kandidáta na prezidenta, ale také kandidáty do krajských voleb. A budeme kandidovat opět i do sněmovny.

V čem je vaše kandidatura dnes jiná, než když jste v poslední prezidentské volbě kývla na nominaci komunistů? Tehdy volil hlavu státu parlament, teď to budou občané.

Ještě neexistuje zákon, podle kterého má volba probíhat. Bavíme se jen akademicky. Není zcela jisté, jestli přímá volba opravdu proběhne. Je otázkou, zda prováděcí zákon bude do té doby hotový, aby se už začátkem roku mohl volit nástupce Václava Klause. Tehdy jsem měla na rozhodnutí asi hodinu, teď to bylo mnohem víc času. Ale pokud prezidenta volí politická reprezentace, tak je šance, že je zvolen člověk, který svými názory nějakým způsobem s politickou reprezentací koresponduje. Pokud prezidenta budou volit občané, ta změna byla ušita horkou jehlou a není ani řádně zakomponována do ústavního systému, tak existuje velké nebezpečí, že zvolí „ombudsmana“, který nebude moci splnit – vzhledem ke svým pravomocem – jejich přehnaná očekávání. Nespokojenost občanů může vyústit ve zvolení člověka, který – aby dodržel, co sliboval – bude stát v naprosté opozici proti celé politické scéně. Můžeme se tedy nadít toho, že na jedné straně budeme mít populárního, občany zvoleného prezidenta, a na druhé straně premiéra, předsedy Senátu a Poslanecké sněmovny, se kterými bude hlava státu jen klopotně hledat společnou řeč. Neříkám to ráda, ale může dojít k naprostému rozbourání a ještě většímu znesváření už tolik znesvářené politické scény.

• SLEDUJEME téma: Přímá volba prezidenta

Když nejste příznivcem přímé volby, proč jste do ní vlastně šla?

Protože je to šance, jak opětovně občanům sdělovat své názory i program Suverenity, protože jsem stranický kandidát. Velmi se směju, když bývalí komunisté ucházející se o nejvyšší ústavní funkci říkají, že jsou nestraničtí a nadstraničtí.

Takže i když v prezidentské volbě neuspějete, splní vaše kandidatura účel, protože zviditelníte Suverenitu?

Jednoznačně. Stála jsem u zrodu politické strany a je to stejné jako u sportu. Nikdo nezakládá fotbalový klub, aby se nezúčastňoval turnajů. My jsme založili politickou stranu proto, aby se zúčastnila všech relevantních voleb, které v této zemi budou. Vůbec se netajím tím, že i když neuspěji, bude to vůle občanů, ale je to platforma, abychom lidem vysvětlovali náš program Naším cílem je sebrat potřebný počet podpisů, a když bude na televizních obrazovkách probíhat prezidentská kampaň, tak se jí zúčastnit. Chceme vysvětlovat lidem, že některé kroky se dají dělat úplně jiným způsobem, než je dělá dosavadní politická reprezentace.

V čem se odlišujete od jiných prezidentských kandidátů, samozřejmě kromě toho, že jste žena? Co můžete voličům nabídnout?

V tuto chvíli jsem jediný kandidát, který dlouhá léta hovoří o slabinách Evropské unie, který naprosto nezakrytě propaguje národní zájmy. A dělala jsem to nejen jako politik, ale i jako občan. Tím se výrazně odlišuji od ostatních kandidátů, kteří to buď začali dělat v posledních letech, nebo jsou to zarytí eurofederalisté nebo nějakým způsobem úhořovitě kličkují. Já jsem s těmito názory vždy šla s kůží na trh, byť jsem za to byla ostrakizována i vyšetřována policií. Na rozdíl od kandidáta ODS, který dnes říká Ne evropské integraci, ale ať si pan Sobotka vzpomene, jak protlačoval senátem Lisabonskou smlouvu, která je jednoznačně škodlivá. Všimněte si, jak se najednou z některých stran a politiků, kteří byli eurofederalisté jako Jiří Paroubek, stávají národovci, jak řada politiků chce najednou zastávat národní zájmy. Dnes říkají to, co jsem já říkala už před pěti lety.

Jaké by měl podle vašeho názoru mít přímo volený prezident pravomoci?

Nejde jen o pravomoci prezidenta, jde o změnu celého ústavního systému. My jsme kdysi vypracovali návrh Ústavy a říkáme zcela jasně: pokud přímá volba prezidenta, tak zrušit Senát, není nutný, stačí jednokomorový parlament s lichým počtem poslanců, s tím souvisí také určitá změna dalšího významného hráče – Ústavního soudu.

Je to možná triviální věc v rámci pravomocí prezidenta, nicméně leckdy vyvolává velké emoce veřejnosti, a to jsou prezidentské milosti. Měly by být zrušeny, zachovány v dnešní podobě, nebo by je měl spolupodepisovat premiér nebo ministr spravedlnosti?

Kontrasignace je velmi líbivá věc, ale pak nemějme přímo voleného prezidenta a nedávejme mu pravomoci. Myslím, že institut prezidentské milosti by měl být zachován. Je otázka, jak k němu každý přistoupí, můj přístup by byl humanitární. Jsem proti jakékoli kontrasignaci. Na čem bych trvala, je opravdu podrobné zdůvodnění, proč se hlava státu rozhodla milost udělit.

V minulosti jste poměrně úzce spolupracovala s Václavem Klausem, byla jste jeho poradkyní. Neočekávala jste, že vaši kandidaturu podpoří?

To neznáte Václava Klause. Protože jsem měla šanci s ním spolupracovat, žádnou podporu z jeho strany jsem nečekala. Nevěřím ani tomu, že podpořil Miloše Zemana. Myslím, že Václav Klaus v této fázi nepodporuje vůbec nikoho.