V Afghánistánu si v posledních čtyřiceti letech vylámaly zuby hned dvě supervelmoci – SSSR a USA. Jaké byly podle vás hlavní rozdíly mezi oběma intervencemi? Jen z hlavy mě napadá, že prosovětský prezident Nadžíbulláh vydržel ve funkci ještě několik let po odchodu sovětské armády, zatímco proamerický prezident Ghaní utekl ještě dříve než americký velvyslanec…

Moskvu o zásah požádal legální kabinet. Dlouho to vytrvale odmítala. Intervenovala až poté, kdy se afghánské území stalo nástupištěm diverze do středoasijských republik SSSR. Střetla se s teroristickou internacionálou, po zuby vyzbrojenou a masivně podporovanou USA i jejich satelity. Sovětský kontingent ovládal několikanásobně větší území než US Army. Povstání proti americké okupaci nesponzorovala žádná ze světových velmocí. Říkanky „mainstreamu“ berou na vidle i studie amerických vojenských expertů. Nebýt Sovětská armáda stažena domů, stojí v nich, porážka islamistů i jejich zahraničního zázemí byla jen otázkou času.

Říkáte Nadžíbulláh? Pro nás to byl Nadžíb. Protože sekulární prezident. A navíc marxista. K sekulárnímu příjmení se hlásil sám. Měl jsem s ním čest i osobně. S delegací studentských lídrů, kterou jsem přivezl do Kábulu. Spektrum sahalo od revolučních demokratů třetího světa až po evropské liberály a jednoho thatcheristu. Nadžíb nás seznámil s propracovaným scénářem ukončení konfliktu. Státnickou moudrostí udělal dojem i na všechny kolegy. V čele státu stál i více než tři roky po odchodu Sovětské armády.

PREZIDENT MUHAMMAD NADŽÍBULLÁH

Vydržel by tam i mnohem déle, nepodrazit ho „postsovětský“ Kreml. Nadžíb ho prosil o mizerných 500 tun pohonných hmot. Věčně ožralý Jelcin, to pimprle na dálkový ovladač zvenčí, mu odmítl i mikroskopickou pomoc. Technika vládních jednotek zůstala na suchu. Nadžíb nedezertoval ani pak. Skončil bestiální smrtí. Prsty na rukou i genitálie mu uťali ještě zaživa. Orgií sadismu byla i poprava. Za větší pozornost, natož protest, nestála ani „pravdě a lásce“.

Ghání nesahá Nadžíbovi ani po tkaničky. Ten samý rozdíl dělí i síly, v jejichž čele ti dva stáli.

Když se bavíme o sovětské intervenci v 80. letech, je třeba připomenout roli USA v podpoře protisovětských povstalců. Včetně podpory islamistických učenců, z nichž se potom stali hlavní nepřátelé USA. Byla to tak krátkozraká politika, že si nedovedli domyslet, že se fanatická víra může obrátit i proti nim?

Šlo sice i o „učence“. Hlavně však o smečky hrdlořezů. Začínali jako hadrníci, s nimiž si poradí tuctová patrola. Teroristické monstrum z nich vycepovaly americké „služby“. Ďábelskou intriku vymyslel Zbigniew Brzezinski, Carterův poradce pro otázky státní bezpečnosti. Daňové poplatníky stála mraky peněz. Za moderní zbraně až po protiletadlové rakety Stinger. I sestup každého civilního stroje mezi hory, obklopující kábulské letiště, tak musely provázet vojenské vrtulníky. Vzdušný koridor zasypávaly sérií explozí o vyšší teplotě, než z motorů dopravního letounu. Za ordinérní gáži nepracovali ani zaoceánští instruktoři a poradci. Ti přímo v Afghánistánu i na jeho pákistánské hranici.

Hybridní válka za sovětskými humny dosáhla stupně, který už nešlo jen pasivně registrovat. Spunktovat „sovětský Vietnam“ bylo jejím zadáním. Slova v uvozovkách jsou autentickým citátem. Z Brzezinského interview pro týdeník Time. Tady se k darebáctví, které se Americe vrátilo i s úroky, ještě hlásil bez všech skrupulí. Pikantérií, co se teď do krámu nehodí, bylo víc. I kolem samotného Usámy. Za arcilotra byl prohlášen až později. Pocházel ze zazobaného klanu, kšeftujícího i s Bushovou rodinou. Kondotiérem chátry, terorizující Afghánistán už od 70. let, se stal jako „asset“ CIA.

Sázka na grázly stála i spoustu amerických životů. Kápa al-Káidy, Islámského státu i jejich odnoží se však hojně rekrutují z teroristů padlých do amerického zajetí, pak ale kupodivu propuštěných. Na rozdíl od mnohem „menších ryb“, držených za mřížemi často dodnes.

Ještě frapantnější podívaná nastala, když teror proti Sýrii začala drtit ruská armáda. Stovky a stovky hrdlořezů, sevřených v obklíčení, z něj pak evakuovaly „atlantické“ vrtulníky.