Kandidujete v Praze jako nestraník za SPD a to rovnou na prvním místě kandidátky. Nebojíte se, že vám spojování s Okamurovou stranou, kterou řada lidí a především médií označuje za populistickou a extremistickou, uškodí?

Náš vztah je oboustranný a trvá déle. Ještě před parlamentními volbami jsem přednášel na semináři Václava Cílka o nedostatku vody. Vedení nově vznikající strany poté převzalo některé mé odborné názory do volebního programu. Když jednali o účasti v možné vládě, nabídli mi další odbornou spolupráci, například když Tomio Okamura hovořil o účasti odborníků v dozorčí radě ČEZ. Ale podobné jako celé hnutí jsem proti rozdělení této společnosti a privatizaci jejích součástí, nejde o to, že bych tomu oboru nerozuměl.

Když se podíváte na německou AfD, má také dvě křídla. Voliči SPD žijící v postižených lokalitách, jakými jsou Ostravsko nebo Teplicko, nejsou většinou pražští kavárenští intelektuálové. Jsou to normální lidé, kteří jsou mnohdy nešťastní z toho, co se v jejich okolí děje, a Tomiova rétorika je pro ně čitelná a oslovuje je. V tomto smyslu by se měli možná zamyslet ti, co nás nazývají extremisty, co se vlastně děje: máme v Čechách 10 % příznivců extremismu, anebo 10 % zbídačených lidí? Je-li to takto, bude tento počet při hospodaření současných garnitur dále narůstat. Nejde mi o projevy extremismu, které takový proces mohou zákonitě doprovázet, ale o ekonomickou a kulturní nápravu, tedy o prevenci možných takových extrémních scénářů vývoje.

Jste energetik, akademik, nebojíte se, že vaše image kvůli kandidatuře za SPD utrpí mezi intelektuály?

Tento proces sleduji od samého počátku až po dnešek, ukončený bude asi až po volbách. Když mi moji kandidaturu v SPD nabídli, vyžádal jsem si nějakou dobu na rozmyšlenou. Moje okolí se rozdělilo do tří skupin, jednu, která mi fandí, druhou, kterým je to víceméně jedno a berou mě dále nezávisle na politice, a třetí, kteří mě začali zatracovat. Ta první třetina je výrazně větší, je to tak polovina mých známých, u některých z nich se liší názor na moji osobu a názor na SPD. Těch, kteří se mě vyloženě straní, je méně než deset procent.

Nejsem akademik, dělám aplikace. Ale v nedávném období byli odvolání oba profesoři, pro které jsem pracoval. Nejprve rektor ČVUT odvolal profesora Maříka, poté byl odvolán profesor Pačes z dozorčí rady ČEZu. Máme se na tohle nečinně koukat? V současných předvolebních debatách vnímám spíše jistý moment překvapení, že se značkou SPD vystupuje někdo s běžnou logikou inženýra a úplně normálním programem. Podle toho, jakou má SPD mediální nálepku, by čekali spíše nějakého extremistu. Ale město je z velké části technický celek, ve kterém lidé žijí a jehož benefitů užívají.

Nebojíte se, že vám vaše minulost coby svobodného zednáře může mezi některými voliči Okamury uškodit? Koneckonců je v řadách příznivců SPD pravděpodobně více lidí vyznávajících různé konspirační teorie, ve kterých zednáři či ilumináti figurují...

Když jsem zednářskou organizaci vedl, podařilo se ji sjednotit a dost reformovat, dokonce i zbavit vlivu některých minulých garnitur, za což nás ve světě hodně oceňovali. Byla to organizace jako třeba u nás za první republiky anebo v současnosti v Anglii. V té době to brali všichni jako normální organizaci. Když se podíváme na současnou organizaci, ze které mě vyloučili, například současný náměstek velmistra pan Kašík je bývalým předsedou představenstva mediálně známé společnosti Thermal Pasohlávky a má také mnoho aktivit v přerozdělování veřejných prostředků. Se členstvím v takto vedené organizaci bych mohl mít dnes docela morální problém a pokud by za mnou přišli na magistrát, musel bych je nechat vyhodit.

Morální dilema s těmito zavrženíhodnými lidmi mám vyřešené, a koneckonců je vyřešili oni sami, v dané situaci v můj prospěch. Ale mám i druhé. Nemyslím si, že by na tom „regulérním“ filosofickém prvorepublikovém pojetí Masaryka, Čapka a Muchy bylo něco špatného, a v té organizaci je také spousta slušných lidí. Jako třeba v politické straně. Nejsou všude jenom šmelináři, ale záleží na tom, kdo to zrovna vede, a koho tam ostatní také trpí, jako v případě zmíněného pana Kašíka. A když jakoukoli společnost vedou lidé, kteří ji zneužívají pro osobní prospěch, je to prostě problém. U společností tajných je to více nebezpečné, zejména když své kšefty, které tam nepatří, začnou vykládat za důvěrné tajemství.

Navíc kandidujete v Praze, tedy v regionu, který je specifický. Tradičně tu bodují spíše strany liberálně-pravicové, jako jsou ODS, TOP 09. V minulých volbách pak překvapili Piráti.

Při posledních parlamentních volbách dala polovina národa svůj hlas novým uskupením, která neměla nic společného s opoziční smlouvou a s rozebíráním České republiky. To do jisté míry kopíruje i Praha. Jde ale i o věcnou část programu. Praha je bohaté město, de facto tu neexistuje pravice a levice, ale boj o veřejné zakázky. V tomto prostředí nabízíme především, že budou takové prostředky řádně použity na svůj účel. Našimi prioritami je rozvoj města včetně bytů, bezpečnost a započetí řešení dopravní situace. Slibují to prakticky všichni, ale předchozí garnitury nezačaly stavět byty ani dopravní stavby a ve městě přibyly různé divné živly.

Myslíte, že může SPD v Praze v letošních volbách bodovat?

Doufám, že ano, a snažím se dělat svou práci volebního lídra tak, aby tomu tak bylo. Mým zadáním je především představit SPD jako normální stranu pro normálního zájemce. Na rozdíl od Patrika Nachera mě také nikdo neodvolává. SPD je sice stranou s viditelným frontmanem, nikoli ale stranou jednoho muže. Občas mi vyčítají, že v kampani nepoužívám jednoduchá hesla, ale logické argumenty. Ale i ty se snažím dávat do srozumitelných souvislostí.

Nejde jenom o to, zda dostaneme více než 5 % hlasů. Podle průzkumů je asi dostaneme. Ale také o to, že pokud se na tu radnici dostaneme, abychom mohli v nějaké koalici nebo třebas i v opozici důležité prvky našeho programu účinně prosazovat. To je také důvod, proč nám voliči své hlasy dávají.

SPD je známá, minimálně co se týče členské základny v krajích, svou lidovostí. Snažíte se kandidátce Okamurovy strany v Praze dodat řekněme nějaký étos intelektuálnosti?

Určitě ano, ale je to dáno především programem, jehož jsem spoluautorem. Na druhou stranu se držím i základních zásad v intepretaci pro pražské podmínky. Praha je kosmopolitním městem, ale například africké přistěhovalce, co nám na Václavském náměstí prodávají drogy, a prostituci, to bychom rádi viděli zpátky v Africe snad všichni. Referendum může mít i jiné formy, ale aby nám politici bez vyjádření názoru občanů privatizovali nemocnice, zavírali školy nebo stavěli knihovnu na Letné, to není prostě možné. K takovým, zásadním otázkám, jak bude vypadat naše město, bychom měli mít možnost se vyjádřit i v průběhu volebního období, a takový názor musí být pro politickou reprezentaci závazný. Jinak se „podle zákona“ dostaneme k řešením, která ani lidé nechtějí. Podívejte se na účast komunistů v Babišově vládě, tohle nemá nadpoloviční oporu v národě a dokonce asi ani v jeho vlastní straně. Kdybychom udělali referendum, taková vláda se nikdy nepostaví.