V posledním blogu jste se zamýšlela nad absurditou doby, kdy jste psala: „Nemohu se smířit s tím, že předem děláme ze zaměstnanců flákače (proto se jim omezovala nemocenská), z podnikatelů zloděje (na které patří EET a tvrdé odvody), z nemocných simulanty, ze starostů úplatkáře. Zkrátka o všech si myslíme to horší, a tomu podezřívání předem přizpůsobujeme právní normy.“ Píšete také, že si s lumpy stát neví rady, a tak raději týrá slušné lidi. Myslíte si, že je to i proto, že normální člověk se prostě neumí bránit tak jako „lump“, a proto zkrátka slabší doplácí? Proč si myslíte, že přizpůsobujeme normy podezírání? Můžou za to „jen“ jejich autoři? Ovšem ty si svobodně volíme…

Jako advokátka musím úvodem říct základní pravdu, totiž že mít mnoho zákonů je obecně špatně. Když vidím, jak stále zasedá Sněmovna a stále chrlí jeden zákon za druhým (protože co by tam jinak dělali, že), křižuji se. Mnoho zákonů totiž neznamená mnoho spravedlnosti, ale právě a přesně naopak – nepřehlednost, zmatečnost, nejasnost, nejistotu... A z toho pramenící malé velké nespravedlnosti. Je chyba si myslet, že svážeme-li lidi tisíci pravidly, bude lépe – je to přesně naopak. Lidé se za chvíli začnou bát cokoli, protože si nebudou jisti, co platí, a jak přestanou být občané aktivní, nápadití, pracovití a podnikaví, bude teprve zle. Společnost začne stagnovat. Ano, a nejhorší je, že si původce těch tisíců zákonů volíme – měli bychom volit ty, kteří se přihlásí k tomu, že právní řád zrevidují na třetinu. To by byl skvělý program kterékoli politické strany.  

Psala jste o EET i GDPR. O tom, že snahou o absolutní evidenci ničíme lidský um, sousedskou sounáležitost, snahou „o absolutní hygienické normy se stala z občasného domácího pekaření téměř disidentská činnost a ochrana osobních údajů v současné podobě je směšná – protože někde tajíme nesmysly a někde zveřejňujeme a chceme zveřejňovat téměř návod pro lupiče“. Výsledkem je „ztráta důvěry lidí v právo, v demokracii, v rovnost, v dobré mravy a zdravý rozum“. Když jste situaci tak shrnula, v čí prospěch se tohle děje?

Řeknu vám zážitek z tohoto víkendu. Nádherné trhy v Rožnově pod Radhoštěm – Josefovský jarmark, na kterých nabízeli lidé domácí sýry, uzeniny, rukodělné výrobky, medy, keramiku, svíčky, perníčky... prostě malí výrobci, pro které je to, co dělají a produkují, spíše koníčkem než prvoplánově živobytím. Všichni museli mít izolepou přilepené strojky, z nichž lezly účty byť za jednu klobásu, za malou skleničku medu... a tak dále. Totálně to ničilo atmosféru, kouzlo pryč, a nejde rozhodně o výrobce, kteří by z toho, co tam prodají, zbohatli – otázka je, zda jim vůbec „zisk“ zaplatí nájem. O nějakých daních v řádech desítek korun nemluvě.