Jak nyní, s odstupem půl roku, nahlížíte na to, jak se vás jako dlouholeté šéfky sociálky zbavil Magistrát města Ústí nad Labem?

Jsem mimo úřad pět měsíců a na minulé věci hledím již s odstupem a rozvahou. Jedenatřicet let nevymažete jen tak. Je to pořádně velký kus života člověka. V současnosti, i když to samozřejmě nemohu písemně doložit, jsem vedení úřadu a radě města „přerostla přes hlavu a utrhla se ze řetězu“. Byla jsem vidět, a to nejen svými články, ale i účastí na legislativním procesu nejen za vlády Jany Maláčové a Mariana Jurečky. Například jsem se vlastní snahou stala členkou expertního týmu Ministerstva práce a sociálních věcí (MPSV) pro náhradní rodinnou péči a financování sociálních služeb. Vše jsem ukončila. To primátor Petr Nedvědický a jeho náměstkyně Věra Nechybová nemohli vstřebat, a tak uložili tajemníkovi Miloši Studenovskému zbavit se Šťastné, a to za každou cenu. Jedinou možností byla právě organizační změna.

Vůbec se už nezlobím na svou nástupkyni. Neměla jinou možnost než se ucházet a místo po mě přijmout. Měla jsem svou práci moc ráda, ale dávala jsem jí víc, než jsem měla. Třikrát jsem s naprostým vyčerpáním skončila v sanitce směrem do nemocnice. Ani to mně nestačilo, abych zvolnila, a tak přišel vyhazov. Nenašla bych nikdy sílu sama skončit, protože mi můj smysl pro čest a odpovědnost nedovolil odejít a nechat tam kolegy. Dnes konečně odpočívám a ten „vyhazov“ nakonec hodnotím jako „to nejlepší, co se mi mohlo stát“.

Jako „legenda“ bych měla asi odcházet jinak. Přišel den D a nikdo z vedení se se mnou nerozloučil. Ani ruku mi pro slušnost nikdo nepodal, což svědčí o tom, co za lidi řídí toto město. O Ústí jim určitě nejde. Dnes jsem mnohem svobodnější a nemusím se bát, že bych byla za svůj názor na vedení zdejšího úřadu potrestána. Jsem občanka a volička, a to mi dává svobodu. Nádherně se se mnou rozloučili kolegyně a kolegové z „mého“ odboru. Ještě nikdy jsem nedostala tak nádhernou kytici a krásný zlatý dárek, což je víc než faleš vedení úřadu.