Od návštěvy dalajlámy, přes prohlášení ústavních činitelů k Číně, kauzu Brady, demonstraci na Staroměstském náměstí atd. se ještě více projevuje rozdělení společnosti. Co z toho všeho vyvozovat? Lze říci, co je hybatelem dění v minulých týdnech?

Ono to ve své podstatě není složité. Začíná už kampaň před parlamentními volbami a některé zájmové skupiny cítí, že jim teče do bot. Jen je smutné, když kvůli tomu ministr shodí práci  a diplomatické úsilí svých spolupracovníků přes palubu a udělá z nich a potažmo z celého státu podrazáky a kašpárky, neschopné plnit slovo a uzavřené dohody. To je diplomatická ostuda a ne jen selhání jednotlivce. Že se to některé zájmové skupiny snaží mediálně otočit někam jinam, zneužít situace a vytlouct z ní pro sebe nějaký politický kapitál, považuji za hyenismus  a smutný obraz naší politické scény, kterým poškozují celý náš stát.

Miloše Zemana přinesli na Staroměstské náměstí znázorněného jako exkrement. Jistá část společnosti ho velmi nenávidí. Zaslouží si to prezident? Přetáhl strunu on, nebo jeho odpůrci? A nehrozí, že se proberou i Zemanovi příznivci a pojmou obranu prezidenta poněkud ostřeji?

Já si to nemyslím. To, že se tak některá média snaží tvářit, jen svědčí o nejistotě těch, kteří je ovládají. Pokud bych měl navázat na jejich prezentaci, tak z hovna prostě bič neupletou. Každý má právo na nějaký názor a možnost ho vyjádřit, jen to už od dob trenýrek místo prezidentské standarty vzbuzuje spíš dojem partičky provokujících primitivů.

Pokud jde o věcnou podstatu toho, co bylo: Měl se Herman setkávat s dalajlámou a podrazil vládu, když se s ním setkal oficiálně, což nečiní politici žádné ze západních zemí? Byl dopis čtyř ústavních činitelů přehnaný? Jaký postoj vy osobně zaujímáte k Číně a Tibetu?

Ať se Herman setkává třeba s eskymáckým náčelníkem. To je jeho věc. Ale nemůže to činit na vládní úrovni, jako představitel státu. Jak by se tvářil, kdyby v Číně oficiálně přijímali Bolka Polívku jako představitele Valašského království, které chce nezávislost na České republice? O Tibetu ví díky medializaci a dalajlámovi celý svět, ale nějak mi není známo, že by tibeťané v osmašedesátém roce hromadně vyvěšovali československé vlajky. Solidarita je jedna věc, ale nějak mi nepřijde, že bychom byli v situaci, kdy máme neustále strkat nos do cizích záležitostí. Na to jsme moc malí pěšáci na mapě světa.

Europoslanec Jan Zahradil rozvinul úvahu, že se pod ministrem Hermanem kývala židle, lidovci se ho chtěli zbavit, tak rozpoutal případ s dalajlámou, na základě čehož si získal Babišovu podporu. ČSSD se tím evidentně cítí zrazena. Ministr Zaorálek v tom udělal jasno na Primě. Najde si i díky tomuhle sociální demokracie cestu k prezidentovi, s nímž má v otázce Číny absolutní shodu?

A není to v důsledku jedno? Pan prezident má transparentní názory, které na rozdíl od politických stran nemění jako korouhvička ve větru, což považuji za jeho plus. Jestliže byl pan Herman ochoten se zviditelnit za takovouto cenu, tak mi to přijde lidsky dost smutné.

Do dění nám každopádně vstupují umělci: Vojtěch Dyk a Jiří Bartoška varují před ohrožením našich svobod a před posunem na Východ. Jan Kraus sezval protizemanovské umělce, aby to „natřeli“ Zemanovi. Pomohou podobné věci něčemu dobrému, nebo to spíše vrazí klín mezi umělce a lidi, kteří mají rádi Zemana? Mají čeští angažovaní umělci reálnou sílu, nebo jen zneužívají mediální prostor?

Víte, já nepovažuji za šťastné podepisovat se pod něco, co vyplodí někdo jiný a s čímž se evidentně mohu ztotožnit jen částečně. Tohle je stejná kavárenská kampaň, jako před prezidentskou volbou, kterou se někteří snaží mediálně prezentovat jako masovou a přitom je to trochu jinak. Jako ty řeči o směřování na Východ. Každý trochu vzdělanější člověk ví, že pokud tím směrem vyrazí, dojde kupříkladu do Kalifornie.