O budoucí slovenské prezidentce Čaputové hovoří naše mainstreamová média v superlativech. Ačkoliv o ní téměř nic nevíme… Avšak konec konců je to vnitřní záležitost našeho souseda.

Volbu paní Čaputové vidím jako promarněnou šanci mít jako první prezidentku všeobecně respektovanou političku, přirozenou vůdčí osobnost. Místo ní je to v podstatě do nedávna neznámá, politicky nevýrazná a nezajímavá kandidátka. Výsledek agresivní mediální kampaně, před kterou prostě nešlo nikam utéct. Přitom na Slovensku mají v politice jiné výrazné ženy s názorem, bylo by z čeho vybírat. Jenže tyto dámy nedostaly šanci. Někteří náhlé „vynoření se“ paní Čaputové těsně před volbami přirovnávají k volbě Macrona ve Francii. Také to tak vidím. Co si myslí většina zaměstnanců veřejnoprávních médií, je, myslím, většině obyvatel této země jedno. Kvůli dlouhodobé jednostrannosti a chybějící schopnosti odstupu a respektu k jiným názorům, už dávno ztratili jakýkoliv novinářský kredit. Naopak, o co více se předbíhají v oslavných projevech, o to více je to nám, největším skeptikům v Evropě, podezřelé.

Často slýcháme, jaká je česká povaha špatná. Zrovna na tuhle obezřetnost, s jakou Češi podobné umělé kampaně odmítají, na tu jsem naopak pyšná. Nenecháme se lehce zmanipulovat. Proto u  nás zvítězil Miloš Zeman, a nikoliv nějaký pan Drahoš. Zajímá nás obsah, nikoliv obal. Takže, až se bude volit prezident u nás, doufám, že se nám nestane něco takového jako Slovákům.

Co byste řekla na adresu ČT i dalších médií, která jí nepokrytě stranila a vychválila?

To by spíše mělo vadit někomu v radě, nebo alespoň ve vedení ČT. Někteří redaktoři a moderátoři už ani nedokážou předstírat profesionální odstup a tvářit se neutrálně. V případě slovenských prezidentských voleb to chválení měli jednoduché. Oba kandidáti s největší pravděpodobností zapadali do všeobecné představy ideálního veřejnoprávního novináře o vhodném kandidátovi na úřad prezidenta: oba mluvili hezky o EU a opakovali známé mainstreamové probruselské fráze. A protože je teď globálně prosazována idea, že je nutné mít ženy rovnoměrně zastoupené všude, paní Čaputová se hodila o trochu lépe.

Na druhé straně se zdá, že Slovensko z toto až tak rozradostněné není. I když některé média si hned „rýpla“, jaký je to rozdíl v obsazení Bratislavského a Pražského hradu. Zhostila se toho slovenská média dobře?

Slovenská média jsem, upřímně řečeno, moc nesledovala. Z toho, co jsem viděla, byl zdůrazňován především její vzhled a slušnost. To je teď takové nové heslo, které má pravděpodobně osobu, která chce slušnost a nechce rozdělovat, odlišit od osoby s názorem, která například zmiňuje nepříjemná fakta, poukazuje na problémy a, nedej bože, je chce nějak řešit.