Jak byste charakterizoval náladu v české společnosti po dvou pandemických letech, po dvou měsících války zuřících zas ne až tak daleko od nás a v čase, kdy prudce rostou ceny především energií a pohonných hmot?

Myslím si, že to je normální doba. Je zákonité, že musí být někdy lépe a někdy hůř. Připomenu své oblíbené Indiány. Pro ně je období nedostatku stejně pohodové jako období dostatku. A jenom čekají, až to lepší období zase přijde. Jsou to cykly, jako je den a noc. Také bychom se mohli zlobit, proč nesvítí pořád sluníčko. Ale existují přírodní zákony, přírodní cykly a podle toho se všechno točí.

Nyní jsme však spíše v té horší fázi cyklu. Co na atmosféru ve společnosti doléhá více: Zničující dva roky s covidem a nejrůznějšími omezeními či zákazy, případně válka na Ukrajině spojená s příchodem statisíců uprchlíků k nám na straně jedné, nebo ekonomické hrozby s inflací, prudkým zdražováním energií, pohonných hmot a potravin na straně druhé?

Doba nás zkouší. To jsou zkoušky, které procházejí celým naším životem. Jde o to, jak kdo těmi zkouškami projde. Někdo s čistým štítem, někdo podlehne a začne se paktovat s někým, s kým by se paktovat neměl. Zvykli jsme si na to své bohatství. I na to, že bude pořád dobře, že se pořád můžeme vyvalovat a budeme se pyšnit, jak se máme dobře. Ale to není normální. Nemůžeme se mít pořád lépe a lépe a radostněji. Vždy nakonec přijde zlom. Říkají nám to dějiny, ale my jsme nepoučitelní a zapomínáme, co bývalo. Tohle všechno už tu bylo a měli bychom si to uvědomit, že se musíme každý nějak zachovat podle své cti a samozřejmě to přežít. A zase bude lépe.

Když hovoříte o nepřijatelném paktování, jaké máte na mysli?

V současné době vidíme, jak se někdo paktuje, s kým by se paktovat neměl. To můžeme vztáhnout na některé země, které něco proklamují v takzvané Evropské unii, jako třeba Teutoni. Ti se rádi chovají jako vůdci, lépe řečeno vládci Evropy, a na druhé straně se klidně paktují s potenciálním nepřítelem, o kterém by všichni měli vědět, co je zač. Přece každý, kdo vychodil základní školu, musí vědět, že na východ od nás existuje velmoc. Ta tu byla a vždy bude. A každá velmoc se snaží chovat velmocensky. Ať už to bylo carské Rusko, Sovětský svaz nebo Ruská federace, a i když to někdy byl tzv. kolos na hliněných nohou, tak je přece přirozené, že někdy bude chtít hrát velmocenskou politiku. To dá i rozum cvičené opice.