Stalo se to, co mnozí čekali: Čínská společnost Huawei vyhrožuje České republice žalobou, v rámci které by mohla chtít až 40 miliard Kč za poškození dobrého jména. Je podle vás možné, že argumentací, v rámci které bude operovat varováním našeho Národního úřadu pro kybernetickou a informační bezpečnost (NÚKIB), může Huawei dosáhnout svého?

K soudu můžete dát cokoliv, ale o našich čtyřicet miliard korun bych se v tomto případě nebál. Máme tu nějaký světový kontext a v něm se otázka důvěryhodnosti technologií značky Huawei řeší na daleko vyšší úrovni – mocensky i finančně – než je Česká republika. Hlavním důvodem, proč české úřady tuto otázku otevřely, jsou opatření, která proti Huawei uskutečňují mocnosti jako USA. To by případný soud samozřejmě bral v potaz.

Z hlediska čínského koncernu je pochopitelně hrozba ztráty přístupu na západní trhy velice palčivá, budou se snažit nějakými způsoby bránit; ale v konečné instanci je to politická otázka, ne justiční, i když soudy v ní sehrají také svoji roli.

Za zmínku by stála jedna příhoda. Krátce poté, co kanadské úřady v prosinci na žádost USA zatkly vysokou manažerku firmy Huawei jménem Meng Wan-čou, byl kanadský občan Robert Lloyd Schellenberg odsouzen při odvolacím procesu k trestu smrti za pašování drog. U první instance přitom dostal jenom patnáct let. Tou samou dobou byli v Číně zatčeni dva další Kanaďané, bývalý diplomat Michael Kovrig a obchodník Michael Spavor. Je možné, že si tímto způsobem Čína posiluje vyjednávací pozici. Osobně si ale myslím, že si tím vrátka ke kanadskému trhu spíše zavřeli.

Když se ohlédneme za celou tou anabází, kterou Česko zatím s Huawei prožívá: Bylo prokázáno, že zejména síťové výrobky Huawei odesílají tajným způsobem data do Číny? Či jde podle vás jen o to, že „věříme spojencům“, kteří to tvrdí?