Kritizoval jste nedávno plány Evropské unie na záchranné balíčky, které zadluží státy na léta dopředu, ale bez jasných pravidel pro státy nejpostiženější koronavirem, kterým mají peníze hlavně putovat. Srovnal jste to s finanční pomocí Řecku v minulosti, které však muselo zavést změny a splnit určité podmínky. Obáváte se tedy, že Evropané zaplatí tyto dluhy na daních?

To není přeci obava, to je jistota. Evropská unie, respektive členské státy nemají v naprosté většině jiné peníze než ty, které vyberou na daních. Takže samozřejmě, pokud ten šílený plán Evropské unie nikdo nezablokuje, následujících 37 let budou Evropané splácet 750 miliard euro. Kdyby ty peníze byly alespoň smysluplně utraceny, tak možná. Ale dnes to vypadá, že jimi bude jednak uhrazen utopický New Green Deal a jednak budou použity na odložení bankrotu některých předlužených jižních států eurozóny.

Prohlásil jste také, že chování Bruselu vám připomíná způsob „a po nás potopa“. V čem přesně?

Obhajuje-li Evropská komise obří půjčku 750 miliard euro na obnovou evropské ekonomiky po koronakrizi, tak mlčky předpokládá, že následujících 37 let žádná další pandemická, ekonomická, migrační či jiná nákladná krize nepřijde. To samozřejmě není reálné, ale prostředky na budoucích 37 let vyčerpáme nyní. Za druhé, New Green Deal a celý přechod na uhlíkově neutrální společnost, která navíc zastaví klimatickou změnu, je fantasmagorie. Ostatně, zkuste mi popsat, co si představujete pod pojmem uhlíkově neutrální společnost? Není celá evropská sázka na elektromobilitu omyl? Není třeba budoucností vodík?

Myslím, že celý New Green Deal skončí několik let po utracení těchto dotací v zapomnění jako několik dalších slavnostně přijatých ambiciózních programů Evropské unie, ale na rozdíl od nich tady budeme na dlouhou dobu zadluženi. No a za třetí, komise neskrývá, že musí pomoci krachujících státům jižního křídla eurozóny, tedy Itálii a Španělsku. Ale nedojde-li v těchto zemích k zásadním ekonomickým reformám, což samozřejmě nedojde, tak je to pouze odsunutí problému, který vyvolalo zavedení společné měny. I v češtině existují desítky odborných knih popisující tento proces a rozpočtovou past, do které se tyto státy díky společné měně různě výkonných ekonomik dostaly. Ta půjčka problém pouze odsouvá. Takže ano, tato evropská komise se chová způsobem po nás potopa.

Po koronavirové nákaze existují hlavně dva pohledy na Evropskou unii. Jedni tvrdí, že krize ukázala neschopnost a zbytečnost instituce, druzí zase, že Evropská unie nemá a neměla dostatek pravomocí, aby mohla nějak pomoci. Jak se díváte na Evropskou unii po událostech posledních měsíců?

Když jsme hlasovali pro vstup do Evropské unie, hlasovali jsme o jiné Evropské unii. Ano, byli jsme u těch změn, i když se jim někteří intenzivně bránili. Vzpomeňme si na opravdu statečný odpor prezidenta Václava Klause k Lisabonské smlouvě.

Pro mne bylo obrovským zklamáním, když Brusel v podstatě uvítal odchod Britů z Evropské unie. Místo aby vedení Evropské unie provedlo sebereflexi, proč odchází nejstarší evropská demokracie a ekonomická velmoc, přitlačili na pilu. A vzpomeňme si, jak dlouho házel Brusel Britům klacky pod nohy a vynucoval si druhé referendum. Používat synonymum Brusel se mi zdá v této souvislosti vhodnější, protože to, jak se vyjadřovali k odchodu Britů úředníci Evropské unie od shora dolů a naopak, považuji za skandální. Výroky typu: Konečně jsou pryč, teď konečně máme volné ruce – působí skoro hrozivě. A v souvislosti s nástupem předsedkyně von der Leyenové, opravdu bizarní německé političky, je situace ještě tragičtější.  Ale podíváte-li se do Spojených států amerických, zdá se, že se celá euroatlantická civilizace zbláznila a chystá se spáchat sebevraždu. Z tohoto pohledu je von der Leyenová na svém místě.