Začněme jednou aktualitou. V posledních dnech se objevila informace, že by Českou republiku mohl reprezentovat uznávaný bundesligový útočník Davie Selke, který je po matce Čechem. Hovořil o tom i reprezentační trenér Jaroslav Šilhavý, takže to nejspíš nebude úplný nesmysl. Mohou se tedy fanoušci těšit na novou posilu národního týmu?

Tady je potřeba říci, jaký je aktuální stav. Trenér Šilhavý o tom mluvil, ale ještě nemluvil se samotným hráčem. Teď za ním pojede do Německa, a když kluk řekne, že chce být Čech, tak uděláme všechno, aby Čech byl. Tak jako to udělali v případě basketbalisty Schilba.

Tak pojďme k vážnějším věcem. Už vloni na podzim se o českém fotbale mluvilo v souvislosti s odvoláním šéfa Mládežnických akademií Michala Prokeše. Objevily se trochu ostřejší názory z obou stran. Jaký teď s odstupem času máte z kauzy pocit?

ParlamentníListy.cz byly první médium, které přineslo jasný důkaz, jak to bylo. Dnes je situace stabilizovaná, s Michalem Prokešem jsme to uzavřeli tak, že společná cesta již není možná a není třeba to dál jitřit.

Následně muselo dojít ke změnám v Mládežnických akademiích FAČR, což je dost sledovaný projekt. Jak se podařilo po odchodu pana Prokeše v jejich činnosti navázat?

Museli jsme udělat rychlou změnu a našli jsme ji v podobě Jiřího Kotrby, bývalého trenéra reprezentační jednadvacítky a mnoha ligových klubů včetně Sparty. Do role jeho zástupce jsme povýšili Karla Poborského.

Takže někdejší slavný reprezentant Karel Poborský se má i do budoucna uplatňovat v práci s mládeží?

Já to řeknu možná trochu legračně (smích). Karel Poborský byl ukazovaný jako ikona projektu Mládežnických akademií, a teď jsme mu v té oblasti dali opravdovou práci.

Tématem, které se v českém fotbale vrací celkem pravidelně, jsou rozhodčí a jejich komise. V této sezóně už komisi opustili dva členové, Roman Hrubeš, který měl dohlížet na zavádění videa do rozhodování, a nedávno i Petr Mlsna. Zdá se, že v komisi působí teprve od začátku této sezóny, je to dost divoké…

To je názor lidí, kteří nemají přehled o tom, jak to v té komisi vypadá. Komise je naprosto stabilizovaná a klidná. Tihle dva ztratili moc, protože v minulé komisi to bylo tak, že ji za polského předsedy Listkiewicze v podstatě řídil Petr Mlsna a Roman Hrubeš tam taky měl velký vliv. A teď ztratili tu moc nasazovat rozhodčí na zápasy, která je rozhodující, takže se v komisi stali oponenty předsedy Chovance. A Pepa Chovanec s nimi prostě odmítl dál spolupracovat, a tím se nestalo nic dramatického. Jinak je komise stabilní a funguje normálně. Vedení FAČR nemá s komisí rozhodčích vůbec žádný problém.

Jozef Chovanec, předseda komise rozhodčích, je bývalý slavný hráč a trenér. Na počátku byly pochybnosti, jak bude rozhodčí zvládat, protože se v jejich světě nikdy nepohyboval. Jaká je po třičtvrtě roce zkušenost s jeho prací.

Vždy, když někdo nastupuje do funkce, je část lidí, která ho bere, a část, která ho nebere. V komisi rozhodčích to bylo stejné již před lety, když do jejího čela nastupoval Luděk Macela. To byl taky bývalý hráč, olympionik, zaměstnanec Sparty v té době a s rozhodčími také neměl nic společného.

Pepa Chovanec má dvě výhody. Za prvé je to fotbalová ikona a za druhé strašně klidný člověk. Jeho nerozhodí skoro vůbec nic a tenhle klid přenáší na rozhodčí, což je pro ně správně.

A jaké jsou ohlasy rozhodčích na celou komisi a dění mezi rozhodčími? Jak jsou spokojení?

No, spokojenost rozhodčích je vždy nebezpečná (smích). Myslím si, že vztah rozhodčích ke komisi je normální, jako vždycky býval. Je potřeba to vnímat tak, že rozhodčí jsou komisi podřízeni, takže nemají moc zájem rebelovat. Spokojenější jsou vždy ti, kteří jsou častěji nasazovaní na utkání, bez ohledu, jak se jmenuje předseda komise rozhodčích, ale to vždy tak bylo.

Do rozhodování fotbalu je také od letošní sezóny zaváděno video. Jak je projekt zatím úspěšný?

Ten projekt si zajišťuje ligová asociace, my v tom vystupujeme jenom coby školitelé těch rozhodčích. Video je věc, které už se nezbavíme, do budoucna bude součástí rozhodování a musíme si na to zvyknout.

Říkáte „musíme zvyknout“… Jste bývalý ligový rozhodčí, jak byste se na něj tvářil, kdybyste pískal dnes?

Já se na to dívám spíše po odborné stránce, což je trochu jinak, než se na to dívá divák z tribuny. Ten to bere tak, že když video pomůže jeho klubu, tak je dobré, a když mu nepomůže, tak je špatné. Ale pro mě rozhodčí tím, že se zavedly komunikátory a nyní video, ztrácí přirozené rozhodcovské instinkty.

To je podle mě škoda, ale je to realita. Již dnes vidíme, že rozhodčí ve třetí lize, kde se technika nepoužívá, mají rychlejší instinkty než rozhodčí v lize, kteří spoléhají na komunikátory a video. Ale je to přirozené.

Dobře, ale když tu rychlost reakce rozhodčího zastoupí technika a třeba zabrání i omylům ze selhání lidského faktoru, tak není to přece jen pozitivní změna?

To samozřejmě je část pravdy. Vezměte si naši ligu nyní. Co je objektivního na tom, že video je v jednom kole na dvou až třech stadionech, a na dalších pěti není. Jde o stejnou objektivitu pro všechny? Zajímejte se, kdo a proč vybírá utkání, na kterých je video. Ale jinak mám trochu obavy, aby to nedopadlo tak, že za deset let budeme fotbal řídit z kanceláře joystickem.

Tak jsou dnes kolektivní sporty, kde už to tak skoro je…

Ale na druhou stranu k fotbalu patří i ty emoce, které se tímhle odstraňují. Nejdříve se divák raduje, a když zasáhne video, vzteká se a nadává, ale se zpožděním několika minut… prostě to tak bude.

Ono to možná souvisí i s tím, jak se od doby, kdy jste vy sám pískal, změnil fotbal. Jak se podle vás změnil z pohledu rozhodčího?

Šel více do atletické podoby. Je to všechno v rychlosti, dříve to bylo pomalejší, a tím se zdálo, že je to takzvaně fotbalovější. Ale tak to úplně není.

Nedávno jsem se na jednom serveru od nějakého zasvěceného experta dočetl, že „Berbr umí malé kluby z Čech“ a tam že má základ své podpory. Přišlo mi to takové pejorativní, jako že jde o nějaké vidláky z divizí a krajských přeborů. To mi přijde dost nefér – neměly by to být právě tyto malé vesnické nebo městské kluby, které tvoří hlavní základnu českého fotbalu, pokud má fungovat skutečně jako systém?

Tak fotbalových expertů máme opravdu hodně (smích). Říkáte „malé kluby“, ale ono je potřeba ty kluby vnímat jako politickou sféru. Malé kluby mají stejný hlas jako velké kluby. Takže jestli Berbr dobře komunikuje s malými kluby, které mají stejný hlas a je jich víc, no tak jsem na tom velmi dobře. Jednou jsem já zase slyšel od jednoho experta, že politika do fotbalu nepatří – to byla fakt taky převratná myšlenka.

A pokud jde o to, že by malé kluby měly být základnou systému?

Musíme říci, že všechno se to řídí podle reprezentací. Mužských, juniorských, ženských… ale přímí reprezentanti nevznikají v těch malých klubech, tvoří je až ty kluby velké. Podhoubí samozřejmě je v těch menších klubech, kam je přivedou na počátku rodiče.

On s tím souvisí třeba i projekt mládežnických akademií, o kterém jsme se bavili, protože ten funguje na regionálním principu. Jak vůbec funguje v mládežnickém systému vyhledávání talentů, to skauti z těch akademií vyrážejí na venkovská hřiště, nebo jak to je zařízené?

Řešíme to sofistikovaně. Dnes máme takzvané okresní trenéry, kteří jezdí po okresu a dávají kraji informace o dobrých hráčích. Kraje to předávají do akademií, kde už pak vědí, jak se těm hráčům věnovat. V každém kraji je minimálně jedna akademie.

Pojďme k něčemu trochu jinému, a to je pověst českého fotbalu v zahraničí. České kluby jsou docela často pokutovány za to, že fanoušci při zápasech urážejí orgány UEFA. Ono to platí obecně o vztahu fanoušků k fotbalovým funkcionářům. Už jsme si řekli, že k fotbalu patří emoce, na druhou stranu instituce musejí pečovat o své dobré jméno. Kde je podle vás míra, co by divákům mělo být dovoleno?

Diváci přijdou na fotbal, a když cítí nějakou křivdu, i když třeba vůbec nemusí být, tak se to samozřejmě vždy obrací na tu hlavu. Takže u nás nadávají nám, v Evropě vůči UEFA, ve světě na FIFA. To tak prostě je.

Kluby se s tím samozřejmě snaží něco dělat, viděl jsem, jak v Plzni ředitel pan Šádek přímo před evropským zápasem domlouval skalním fanouškům, ale přišla pátá minuta, pocit, že Plzeň měla kopat pokutový kop, a stejně to začalo. Tak to je. Ale popravdě řečeno, u nás jsme na tom ještě velmi dobře, když se podíváme třeba do zemí bývalé Jugoslávie, ale trpí tím i kluby z fotbalově vyspělejších zemí, než jsme my.

Když si vezmeme přímo pověst FAČR. Před dvěma lety ji dost zásadně poznamenala trestní kauza tehdejšího předsedy Miroslava Pelty. Dotklo se to třeba i zájmu sponzorů, který je vždy takovým indikátorem popularity a pověsti?

Poznamenalo to to, že novináři, kteří nás už předtím neměli rádi, nám to začali neustále omílat. Ale ze strany sponzorů to nepoznamenalo zájem. Pan Pelta je doposud jen obviněn, takže to bereme tak, že ještě nebyl odsouzen, takže je třeba na něj pohlížet jako na nevinného.