Tak budeme nejspíš moci volit korespondenčně. Respektive naši krajané v zahraničí. Sněmovna to schválila. Opozice v tom vidí účelovost. Obáváte se, že půjde o „salámovou metodu“ a nakonec se prosadí korespondenční hlasování i na území ČR? 

Dnes je s pomocí soudní moci, vč. té nejvyšší ústavní, možné „zorganizovat“ cokoli a bude to oslavované jako typický projev existence „právního státu“. Toho, nebo takového, který se bude líbit komisařům a komisarkám v Bruselu. To, že jsou volby projevem občanské nezávislosti, symbolickým projevem jejich osobní, jedinečné vůle, dokonce jedním z posledních projevů za časů Rychetského a jím nestoudně projevené soudcovské zvůle, tedy omezení této vůle, je jen jedním z dalších kroků omezování práv a svobod občanů. Nezdá se to sice dnes být některým z nás, kteří ještě pamatujeme, jak se volilo nevolilo před „revolučním rokem“ 1989, mimořádně nebezpečné. Jde jen o trochu deformovaný slavnostní projev příslušnosti k občanské společnosti, ale ještě se dá dýchat. Naši krajané v zahraničí jsou různí a jinak je oslovují ti, kteří za nimi dojíždějí na jejich srazy v různých zemích světa, jinak ti, kteří si myslí, že jim byly lichtenštejnské majetky konfiskované neprávem, jinak ti, kteří přemýšlejí, zda nejsou krajany, kterým by se jim mohly kompenzovat majetkové ztráty způsobené prezidentskými dekrety po druhé světové válce.

Když se některým našim krajanům daří dostávat se za úplatu k akademickým hodnostem, dnes chápaným jako aristokratické epiteton, proč by tomu nemohlo být i jinak? Když volím, jsem občanem a mám stejná občanská práva v zahraničí jako na území ČR, i kdybych se do svých krajů jezdil jen podívat tehdy, kdy bude příležitost něčeho výhodně, třeba za znehodnocenou minci, nabýt. Známe to z let konfiskací za třicetileté války, z doby druhého nevolnictví v době pozdější, z let osvíceného absolutismu a dalších let po něm následujících. A konec konců, ani v letech privatizace a restitucí se to nedělalo jinak.

Samozřejmě nesmíme ani zapomenout, kdo a jak bude sčítat hlasy, jaké budou možnosti jejich součty kontrolovat a jaká bude občanská odpovědnost těch, kteří tak budou činit. Nemusíme se hned strašit „salámovou metodou“, o které mluvíte, ale i vláda pětikoalice jednou skončí a jejich nástupci budou mít jistě podobné nápady. Nejenom autoritářští domýšlivci, ale i mírní anonymní byrokrati se určitě nebudou vzdávat třeba jen malých omezení občanů ve prospěch politické byrokracie a již dnes uvažují o tom, jaký bude jejich další krok.