Výkonný ředitel Institutu Václava Klause Jiří Weigl k vítězství Zuzany Čaputové uvedl: „Už podruhé země, která se stále potýká s absencí delší tradice vlastní státnosti, vystavila bianco šek zcela neznámé osobě, aby jí stála v čele.“ Jde o trefné zhodnocení, nebo Weigl přehání?

Výstižné. Paradoxní ještě je, že Slováci údajně chtěli změnu, kterou dle svých slov Zuzana Čaputová představuje. Nevím, jak byla ona změna myšlena, ale já ji vidím pouze v jiném pohlaví hlavy státu. Ostatně i mainstreamová média občas zmínila, že Čaputová je některými komentátory označována za „Kisku v sukni“.

Weigl rovněž považuje za neuvěřitelné, že česká mainstreamová média výhru Čaputové, kterou on sám označuje za „výkřik bezradnosti“, oslavují a dávají za příklad. Měli bychom si ze Slovenska brát nějaký příklad?

A ještě neuvěřitelnější bylo, když údajně vyvážená a nezávislá Česká televize ústy některých svých moderátorů paní Čaputovou prakticky oslavovala coby prezidentku ještě před samotnými volbami. Neuvěřitelný prostor a nekriticky pozitivní obraz první slovenské prezidentky v řadě tuzemských mainstreamových medií mi dával skoro pocit, jako bychom snad volili prezidenta u nás. Jen o ostatních kandidátech jsem neznamenal skoro žádnou větší zmínku. Měl jsem skoro pocit, jako by většinový tuzemský mainstream – a na Slovensku to, předpokládám, nebylo jinak – měl jednotné notičky. Podobně jako tomu bylo u nás v případě „slušného“ profesora Jiřího Drahoše.

Někteří se těší, že jde o začátek „porážky populistů“ ve střední Evropě. Má se bát třeba polské Právo a spravedlnost? Má se bát Orbán v Maďarsku? Nebo je to přeceňované?

Z mého pohledu by se paní Čaputové měli bát zejména Slováci. Se vší úctou si naši bratia zvolili osobu, o níž podle všeho nemalá část z nich ještě před pár měsíci neslyšela ani z vlaku. Nechci malovat čerta na zeď, ale myslím si, že se ještě budou divit. Protože líbivý obal je zavádějící a pravda se neleskne a netřpytí.

„Když se podíváme všude kolem, jakým písmem píšeme? Píšeme latinkou. Hranice mezi Východem a Západem je tam, kde se píše latinkou a kde se píše azbukou,“ nechal se slyšet lidovecký politik Daniel Herman. Souhlasíte s ním?

Ale klidně ano. Dělení může být tolik, co je myslitelů. A že Daniel Herman je nějaký myslitel. Jeho strejda to poznal na vlastní kůži, nebo spíš vlastní kůží slíznul. Nicméně na základě zkušeností s panem Hermanem bych se jen ujistil. Tím Západem myslí to Německo, kde vztyčují sochu Marxe za „salutování“ bafuňářů z Evropské unie? To je ten Západ, který nám zakazuje kontrolu pochybného polského masa? Ten Západ, který pozitivně diskriminuje menšiny na úkor většin? Ten Západ, který ve jménu demokracie a lidských práv humanitárně bombarduje třetinu světa a volá po cenzuře, za kterou by se nestyděli ani soudruzi za minulého režimu?