Setkáváme se takřka přesně po roce, loni touto dobou jsme nemohli tušit, jak výrazně do života celé společnosti zasáhne pandemie. Teď, když už snad slábne, troufnete si při ohlédnutí za ní pojmenovat, co jsme to prožili, k čemu došlo a jak nás to poznamenalo?

Na ten rok a čtvrt, co tu s námi koronavirus je, se dívám trošku z nadhledu. Indiáni mě naučili vnímat život tak, že vlastně za všechno špatné – včetně nemocí – si můžeme sami. Jde o důsledek toho, jak nejsme schopni tu křehkou rovnováhu mezi lidmi a přírodou uchovat, jak se zpronevěřujeme poslání lidí na Zemi, jak tu rovnováhu narušujeme nezodpovědným chováním. Rovnováha se netýká jenom materiálních hodnot, hospodaření s vodou, hospodaření s lesy, ale je to také o duchovní a morální harmonii jednotlivce. Indiáni nás nazývají mladšími bratry, sami jsou ti starší. Nechápou naši dravost a to, že se chováme k Matce Zemi koloniálním způsobem. My totiž žijeme v přesvědčení, že jsme ti páni, kteří rozhodují a máme právo drancovat, ničit a narušovat rovnováhu. A z té nerovnováhy vznikají veškeré problémy, protože Země je živý organismus a jednou za čas si řekne dost, zvedne ukazováček – nebo mohu říct, že to je Boží prst – a otřese se.

Země se otřese a lidstvo bude pykat za to, jak se k planetě chová?

Ano, přijdou rány, které jsme si způsobili svým nezodpovědným chováním v rozporu s péčí řádného hospodáře, protože jsme byli na Zemi vysazeni proto, abychom se o ni jako dobří hospodáři starali. Podívejme se na rolníka, když se nestará o půdu, tak nesklidí. To, co té půdě vezme, jí musí vrátit, jinak nesklidí. A to děláme my. Bereme a nic nevracíme. Je to i o té obrovské symbolice a duchovním vztahu k Zemi, jaký mají indiáni. Ti se chovají uctivě, dávají oběti, i když my se povýšenecky smějeme, že to jsou nesmysly. Ale jsou to symboly, které ukazují, že jsou spojeni s matkou Zemí. Dávají jí proto své dary. Kdekoli v Jižní Americe když si někam zajdete na jídlo či něco vypít, tak můžete vidět, že ani vysokoškolští studenti nikdy nezapomenou vzít trochu jídla, ukápnout nápoje – para Pachamama, Matce Zemi. To je právě to propojení, které jsme my odvrhli, protože si myslíme, že nic takového neexistuje a že si můžeme dělat, co chceme. Ne. Platí určité zákonitosti existence. A když je nebudeme akceptovat, tak to je – jak říkají indiáni a říkám to i já – cesta ke zkáze.

Nedopadla ale pandemie hůř na ty, kteří svým přístupem Matku Zemi respektují, než na ty, co ji drancují? Neotřásla víc životy těch, kteří jsou vyspělé civilizaci vzdáleni?

To jsou naše přízemní pohledy, kdy se snažíme, abychom z toho vyšli jako ti správní. To jsou jen takové kalkulace, které jsou v obecném pojmu Země i vesmíru směšné. Co víme do budoucna, jak to bude s očkováním? To jsou všechno naše kalkuly, jak se zachránit. My se chceme zachránit, to je evidentní. Indiáni tomu nechávají volný průběh, příroda to sama zařídí, kosmos to zařídí. Když zemřu, tak zemřu. Já jsem tady nic, já se spojím se zemí a žiji dál. My zuby nehty bojujeme o svůj kuřecí život, a když to porovnáme, tak jsme směšní. My v životě vidíme obrovské věci, které indián nevidí. Ti vidí daleko víc to spojení s přírodou. A to, jestli bude žít ještě rok, nebo dva, ho vůbec nezajímá.