Nejdříve se zeptám aktuálně, ve čtvrtek se na Hodonínsku a Břeclavsku přehnalo tornádo a zprávy z hodonínské nemocnice byly, že je to tam jako na bojišti. Nárazově přijaly velké množství pacientů. Zažil jste někdy podobnou situaci velkého nárazového přísunu lidí?

Tornádo jsem nezažil, ale zase jsme zažili povodně, kdy jistý pan primátor večer na mostě Legií říkal, že žádné povodně nehrozí a ráno bylo všechno jinak. Což netvrdím, že byla jeho chyba, ale těch, co ho informovali. Ano, my jsme se tehdy dostali do situace – a konkrétně i náš pavilon – kdy jsme museli přijmout nikoliv raněné, ale evakuované lidi, kteří nebyli schopni se sami o sebe postarat. To si pamatuji, tento zážitek je ve mně dodnes. Ale, co jsem viděl teď na Moravě, se s tím nedá srovnat. Jsou na tom chudáci neskutečně hůře.

Ano. Zranění jsou přece jen něco jiného než evakuovaní...

Přesně tak. Je to nesrovnatelné. Teď musí nastoupit stát. Doufám, že nyní ukáže svoji hlavní roli, a to postarat se o svoje lidi, kteří jsou v nouzi. A že tam ti lidé v nouzi jsou, je naprosto zřejmé. Málokdo z nás si umí představit, jak pro ně vypadala noc poté. Je mi jich upřímně líto a člověk by jim rád pomohl, jak to jenom jde.

Nemocnice mají nějaký traumaplán, aby zvládly podobnou situaci, který ovšem příliš často – naštěstí – nevyužívají...

Ano, nemocnice mají svůj traumaplán. Zaplať pánbůh je často nevyužíváme. To můžou být i obyvatelé rádi. Traumaplány jsou pochopitelně sestavovány našimi nadřízenými. Čím dál více z mého pohledu by to naráželo na personální kapacity, protože nedostatek zdravotnických pracovníků, jak ukázala i pandemie, a volných lůžek se ukázal ve vší nahotě. Přestože jsem o tom roky i já mluvil, nikoho to nezajímalo a najednou bylo zle. Je zvláštní, že rázem co je po bitvě, tak je zase ticho. Teď to bohužel chudáci na Moravě odnesli. Tam se opět ukáže, jak to funguje.

Po covidové bitvě trošku je, ale ne úplně. Přestává klesající křivka případů, v Praze či Brně se situace zhoršuje, hygienici jsou znepokojeni. Čísla jsou to sice o hodně nižší než před pár měsíci, ale neobrací se dosud příznivý trend? Jste také znepokojen?

Jsem velice znepokojen, nicméně soudím, že do voleb bude vše spíše v růžových barvách. Nemusím snad vysvětlovat proč. Ano, my jsme znepokojeni, protože si lížeme rány. Jsme nyní zavaleni vším tím, co čekalo. Bylo by naivní si myslet, že teď odpočíváme, a že jsme si vydechli. Naopak. Můj personál v uvozovkách ryje čumákem v zemi. Do toho situace, že si lidé konečně zaslouží dovolenou, musí dohánět povinné postgraduální často nesmyslné vzdělávání, které nám naše administrativa připravila. To znamená, nedivte se, že znepokojení jsme, protože teď už se tolik o tom nehovoří, co se děje. Kdyby přišlo něco dalšího, tak je s tím problém.