Jste z Moravskoslezského kraje, které bylo průmyslovým srdcem republiky, což se výrazně podepsalo na místním životním prostředí. Jaká je tu situace po třiceti letech?

Moravskoslezský kraj zaujímá poměrně velké území, a tak jsou a byly podmínky i na úrovni kraje z hlediska životního prostředí velmi rozdílné. Okresy Nový Jičín, Opava, či Bruntál nikdy nebyly tak negativně zasaženy jako Ostravsko, Karvinsko, či Těšínsko. Situace se určitě podstatně vylepšila, došlo k podstatné restrukturalizaci průmyslu a tím i výraznému omezení znečištění ovzduší. Bezpochyby velký krok dopředu. Také čistota vodních toků se poměrně výrazně zlepšila. Nicméně přes veškerou snahu přetrvávají problémy se znečištěním ovzduší, kde nás kromě vlastních zdrojů, které představuje doprava, průmysl, lokální topeniště, ještě ohrožuje znečištění z Polska. Zůstávají staré ekologické zátěže, například známé Ostravské laguny nejsou doposud vyřešené.

Tak jako v celé ČR i v našem kraji dle mého soudu přímo hazardujeme s půdou, řada záborů půdního fondu je dle mého soudu nesmyslná a neodůvodněná. Veřejným zájmem je půdu chránit jako neobnovitelný a nenahraditelný přírodní zdroj. Distribuční centra a různé sklady nás nezachrání, jenom zvyšují dopravní zátěž regionu, stát v tomto nekoná, naopak vychází developerům neskutečně vstříc.

Jsem velmi rád, že je zřejmě definitivně odzvoněno těžbě uhlí v Beskydech a pevně doufám, že se podaří také zcela zastavit sny o kanálu D-O-L. Bohužel mnohem důrazněji, a dříve než jsme očekávali, na nás dopadají klimatické změny. Potřebujeme zásadní změny v zemědělství a lesnictví, možná miliardy do obnovy funkcí zemědělské krajiny, do stabilizace lesních ekosystémů, či do systémového udržení vody v krajině. Ale to je problém samozřejmě celé ČR. Velmi sofistikovaně je potřeba také postupovat v případě rozvoje turismu.

Ubývá v naší přírodě živočišných druhů? Na vašem facebooku jsem se například dočetl, že hrabošů polních je na Novojičínsku dost a spárkaté zvěře v lesích až moc. Jak to je?

O tom, že ubývá živočišných druhů, není žádných pochyb, biologická rozmanitost klesá, v ČR, resp. v Evropě, je to nejvíce patrné u hmyzu a ptáků vázaných na zemědělskou krajinu. Je zatím otázkou, jaký bude mít dopad na avifaunu současná kůrovcová kalamita, která bezesporu limituje hnízdní možnosti řady druhů ptáků. Celkově je možné konstatovat, že zaznamenáváme změnu původní evropské biodiverzity a naopak zaznamenáváme nárůst invazních, nepůvodních druhů, za jejichž výskytem je často člověk, ale také klimatické změny.

V případě člověka jde například o nepůvodní druhy raků nebo třeba o norka amerického. Stav našich lesů, či stav naší zemědělské krajiny je z mého pohledu v některých oblastech alarmující. Máme vynikající odborníky ve výzkumných ústavech, v akademické sféře, máme zemědělce a lesníky se skutečným vztahem k půdě, ke krajině. Vládnoucí politická scéna však často tyto odborníky přehlíží, jak velké širé lány, a prioritou zůstává průmyslové zemědělství, které je neudržitelné. Z mého pohledu je otázkou času, kdy se tento systém zhroutí, tak jak se to stalo v případě smrkových monokultur.

Co se týká hrabošů polních tak na Novojičínsku, kde celý život působím, jsme nezaznamenali gradaci hraboše polního po více jak 10 let. Je možno konstatovat, že řadu let byl od hraboše polního klid. V letošním roce tomu tak není, jsou oblasti, především na Moravě, kde je populace skutečně na vysoké úrovni. Nicméně tak jak rychle populace naroste, obdobně pak zase rychle klesá a vliv na to má samozřejmě celá řada biotických i abiotických faktorů. U nás v záchranné stanici jsme v letošním roce zaznamenali poměrně rekordní příjem mláďat běžných druhů sov, jako kalous ušatý, či puštík obecný nebo třeba také poštolek obecných a v návaznosti na hraboší gradaci probíhá i druhé hnízdění. To je důkazem toho, že sama příroda reaguje na změny v potravním řetězci.

Agrární komora bubnuje na poplach, prosadila si plošné použití rodenticidu, přestože je to velmi dvousečné, může to jistě omezit populaci hrabošů a zachránit část úrody (tato by měla být pojištěna). Tam, kde již dochází ke škodám, může mít ošetření jen částečný efekt. Na druhou stranu jsou zde velká rizika dopadu na ostatní živou přírodu, narušení – otrávení potravního řetězce, další rezidua v již tak degradované půdě. Chemie prostě není řešením, to víme, člověk jde s ní sám proti sobě, pokud ji používá plošně. Je to prostě špatně pro přírodu a tím i pro člověka. Jsou tu mechanické postupy, hluboké zpracování půdy a každá gradace dříve nebo později odezní, hraboši se dožívají v přírodě kolem jednoho roku věku.