Je možné covid-19 nazývat „rýmičkou“?

Není to rýmička. Většina z občanů, kteří se nakazí, prodělá lehké onemocnění, které někdy ani nezaznamenají. Ale u části lidí, a nejsou to jen výjimky, může dojít k velmi těžkému onemocnění, které jim ukrátí život. Jak řekl pan primář Chrdle z infekčního oddělení českobudějovické nemocnice, bojujeme o životy lidí, kteří tady mohli 10, 20 let žít při dobré kvalitě života.

Je možné covid-19 porovnat s chřipkou?

Zásadní rozdíl je v tom, že chřipka má sezónní charakter. Dovoluje nám oddechnout si a po jaru nabrat síly – jak těm, kdo stonali, tak těm, kteří se o ně starají. Covid nás nešetří. Ten sezónnost nezachovává. Další rozdíl je v tom, že proti chřipce se lze očkovat, ale na covid-19 zatím vakcínu nemáme. A další věc, proti chřipce máme léky i v tabletách, které jsou daleko dostupnější, než proti covidu. Tyhle tři faktory jsou u chřipky příznivější, přestože i na chřipku lidé mohou zemřít. A jestli vám zemře člen rodiny na chřipku či na covid-19, budete úplně stejně smutní.

Dá se předem odhadnout, jaký budu mít průběh nemoci?

Když se podíváme prostým okem na pacienty, kteří leží na našich odděleních, vidíme, že většina z nich jsou starší, obézní muži s cukrovkou. Nejsou to ale jediné rizikové faktory; mohou onemocnět i mladší lidé, kteří jsou zdánlivě zdraví, protože nikdo nevíme, jestli u nás neklíčí nějaká nemoc.

Jak vnímáte mediální kampaň, která kolem koronaviru běží již od jara?

Těch kampaní běží několik. V médiích vidíme a slyšíme naprosto protichůdné informace, a člověk, který má jinou odbornost a nevyzná se v tom, musí být často zmatený, vystrašený, nebo naopak znechucený a může si myslet, že jde o jeho svobodu, že tato nemoc je pouhým nástrojem k utužení moci vlády. Tak to ale není.

Tento dojem možná nabyli Češi na jaře, kdy tu byly velmi přísné restrikce, ale nemocných v té době nebylo mnoho…

Je to možné. Ale právě díky těmto opatřením nedošlo k většímu rozšíření infekce, a ti, kteří přežili s vypětím sil všech kolem nich, anebo kterým nepřežili příbuzní, by rozhodně neřekli, že se v té době nic nedělo. Podařilo se infekci utlumit, zabránit jejímu většímu šíření, ale následná euforie a uvolnění opatření, které bylo rozhodně výraznější než v okolních zemích, vedlo k tomu, že jsme tam, kde dnes jsme. A dnes rozhodně už nelze říct, že o nic nejde. Zdravotnické kapacity jsou na hranici, a není to jen otázka počtu lůžek, ventilátorů a dalších přístrojů, ale také toho, kdo se o nemocné bude starat.