Vidíte v iniciativě německé kancléřky Merkelové nějaký výraznější posun vůči kyjevskému vedení? Že už Porošenko i Jaceňjuk začínají akceptovat minské dohody….

Zatím vidím spíše rozporuplný posun. Ve středu 8. dubna uveřejnil úřední věstník Hlas Ukrajiny zákon o zvláštním režimu místní samosprávy ve vyjmenovaných okresech, městech a vesnicích Doněcké a Luhanské oblasti a tím vstoupil v platnost. Ukrajinský parlament jej přijal 17. března s dovětkem, ža realizovat se má až po místních volbách. Současně je však v zákoně věta, podle níž tyto oblasti jsou dočasně okupovány a na takovém území se volby konat nesmějí, nebo jsou neplatné. Tomu tedy dobře nerozumím. Také si nemyslím, že přijetím podobného zákona se vše urovná jako mávnutím čarovného proutku. V parlamentu není jediný významný představitel obou oblastí. Navíc separatisté nežádali jen zvláštní režim místní samosprávy, ale něco podstatně významnějšího. Ani minský protokol nemluví o kosmetické úpravě, ale o reformě. V tomto případě mají separatisté a Moskva pravdu, že to je porušení minských dohod.

Volby na Donbasu by měly tedy již proběhnout podle dohod v Minsku, ale v této části Ukrajiny nadále zůstane „separatistická armáda“…

Moje odpověď navazuje na to, co jsem už řekl: pokud nově přijatý zákon charakterizuje tyto oblasti za „dočasně okupované“ a podle jiných zákonů na takovém území nelze provádět volby, tak jsem zvědav, jaký nový zákon parlament přijme, aby volby mohly proběhnout i na „dočasně okupovaném území“ a byly skutečně platné. Možná to vyřeší místní obyvatelé tím, že se k nim nedostaví.

Jak predikujete volby v této části Ukrajiny, jejich zabezpečení, účast pozorovatelů a samozřejmě výsledky?

Ať se nám to líbí nebo nikoliv, volby nelze řádně uskutečnit, když místní orgány, které se vytvořily, je nepodpoří. My je můžeme stokrát neuznávat, ale jejich členové mají možnost volby bojkotovat, pokud jejich uspořádání a zejména důvody, proč je konat, nebudou respektovány i druhou stranou.

Odzbrojit tady nechtějí třeba Kozáci. Také soukromé batalióny na straně ukrajinské armády se nechtějí začlenit. Vidíte v tom nějaký blízký problém, může to ohrozit křehkou stabilitu?

Odzbrojit nechtějí nejen kozáci, ale také jiné jednotky. Za této situace není zcela předvídatelné, jak se zachovají různé vojenské jednotky, které tam jsou rozmístěny na jedné i druhé straně, ale zejména, jak se zachovají potenciální voliči. Problémem je, že se mnohé jednotky zejména na vládní straně nepodřizují centrálnímu řízení. Neumím číst z kávové sedliny a proto je těžké odhadnout, zda to nepovede k obnovení bojů, protože přijatý zákon je nemůže uspokojit.

Nevypukne tedy zas válečné běsnění, nebo se Merkelové podaří udržet křehké otěže míru?

Odvrátit nové „válečné běsnění“ nemůže jen sama Merkelová, pokud Evropská unie nedonutí kyjevskou vládu a parlament přijmout mnohem radikálnější řešení, než je pouze „zvláštní režim“. Koneckonců už předtím byl Krym autonomní republikou a tím byla Ukrajina de facto – nikoliv de iure – federální. V daný okamžik si nejsem jist, zda se Donbas spokojí jen s autonomií. Připomíná mi to krejčího, který by chtěl místo ušití nových šatů jen záplatovat ty staré. Ukrajina už nemůže být stejnou jako do Majdanu.

Oligarcha Kolomojsky byl formálně zbaven moci, ale neformálně přes své lidi stejně vládne „své“ části Ukrajiny. Nevzbouří se proti regulérní vládě a prezidentovi? Nevznikne skutečná občanská válka i v Kyjevě, ani Jaroš přece ještě neřekl poslední slovo…

Co se týče Ihora Kolomojského, je třeba si uvědomit, že v žebříčku nejbohatších Ukrajinců zaujímá druhé místo za Rynatem Achmetovem. Je představitelem finanční a průmyslové skupiny "Privat" s kapitálem 6,5 miliardy dolarů. Kolomojskij je současně gubernátorem Dněpropetrovska, ale stálé sídlo má ve Švýcarsku. Jeho cílem je vytlačit Achmetova z jeho pozic. Proto doporučoval majetek Achmetova zkonfiskovat a on by si ho už od státu odkoupil. Financoval soukromé ozbrojené formace, známé tvrdostí vedení boje proti separatistům, což jsou bataliony Dněpr, Azov, Aidar, Donbas. Náklady si kompenzuje tím, že poskytuje běžnou logistiku regulérní armádě. Ve Švýcarsku žije i proto, že se angažuje v evropském židovském hnutí. Mnoho Izraelců mu věří natolik, že jsou připraveni opustit svou vlast, kde se bojí zesíleného teroru islámistů a přestěhovat se na Ukrajinu do Kolomojského regionu. Ten se stále rozšiřuje. Jeho vliv zasahuje do Charkova, Oděsy, ale také do Záporoží, Doněcka a Nikolajeva. Jeho snem je stát se gubernátorem celé jihovýchodní Ukrajiny, jíž patří dvě třetiny HDP celé Ukrajiny. Jenže sen se rozpadá. Dozorčí Rada Ukratransnafty přijala 8. dubna rozhodnutí dosadit do funkce generálního ředitele – zatím na čtyři měsíce – Sergeje Sukalu. Kolomojskij podle informací Ukrajinské pravdy okamžitě volal prezidentu a premiérovi, aby zasáhli proti tomuto rozhodnutí, což podle informací listu také učinili. Předchozí hlava společnosti Olexandr Lazorko byl sesazen už 19. března a tahanice o novém generálním řediteli právě souvisí s bojem oligarchů mezi sebou a vztahem prezidenta a vládních činitelů s nimi. Podle informací citovaného listu má být Kolomojskij zbaven funkce gubernátora. Je však obtížné posoudit důsledky těchto opatření. Tím spíše, že začínají ukrajinské Velikonoce. A třebaže politikové a byznysmeni nemalují vajíčka – ukrajinsky písanky - přece jen musejí respektovat klid svátků a jít se pomodlit do kostela. Ale asi svátky tak klidné nebudou. Podle informací tajné služby SBU expremiér Mykola Azarov a exgubernátoři Oleg Carjov a Volodymyr Olijňuk připravují protivládní demonstrace v Kyjevě a jejich účastníkům jsou připraveni platit šedesát hriven za hodinu demonstrování.

Jak tedy vidíte blízkou či vzdálenější budoucnost? Bude na evropském kontinentu lokální válka? Nebo dokonce máme nakročeno k většímu konfliktu?

Nemyslím si, že v současné době jsou podmínky zralé k většímu konfliktu na našem kontinentu. Zatím však nejsou zralé k tomu, aby se tento lokální konflikt v brzké době vyřešil. Není třeba přikládat dřevo, respektive zbraně, do doutnajícího ohniště. Spíše je třeba přinutit kyjevské orgány, aby problém řešily zásadně. Nedomnívám se, že by do ohně chtělo přikládat Rusko. Vladimír Putin se příliš angažoval v minském procesu, než aby se vzdal jeho pokračování, bude-li na jeho konci světlo pro řešení, které bude nakonec přijatelné pro všechny strany.