V rámci kampaně před posledními parlamentními volbami označil Zbyněk Stanjura nápad na zvýšení daně z nemovitostí za opravdu nebezpečný. „Nechápu, proč by měl stát trestat někoho za to, že si pořídil bydlení,“ prohlásil. Necelý rok a půl poté už v roli ministra financí se podle všech indicií chystá ty, kteří si pořídili vlastní bydlení, trestat. Ze zastánce nízkých daní výběrčím daní vysokých. Jak se dá totální názorový obrat v uvažování ekonoma, tedy bývalého ekonomického experta ODS a nynějšího strážce státní pokladny, vysvětlit?

Dávno už jsem se odnaučila pokoušet se aplikovat na konání politiků ekonomická pravidla, případně investiční logiku. Ono tedy toto konání logiku má, ale jinou, než jsme zvyklí – má logiku takovou, jak ji vysvětluje takzvaná teorie veřejné volby. Jde o to, že státní zaměstnanec, úředník, politik, chtějí mít hlavně co největší moc a snaží se toho dosáhnout všemi způsoby, tedy především maximalizací rozpočtu, na kterém sedí. Tedy před volbami platilo: Abych měl moc, potřebuju být zvolen, tedy musím mluvit proti dani z nemovitostí. Po volbách platí: Abych měl moc, potřebuju sedět na co největším rozpočtu, tedy zdanit nemovitosti. Nic víc, nic míň v tom nehledejte. Pouze a jen soukromé zájmy a touhu po moci každého jednotlivého politika.

Pro Deník N Zbyněk Stanjura také nedávno řekl: „Vůle zvýšit daň z nemovitých věcí by byla. Pokud jako ODS odmítáme růst přímých daní, tak nám zůstávají jen nepřímé a majetkové daně. To je logické.“ Je z pohledu pravicové strany menší „hřích“ zvyšovat nepřímé a majetkové daně, než takto postupovat u přímých daní?

Dobře, opusťme tedy teorii veřejné volby a individuální motivaci politiků zvyšovat daně a podívejme se na věc pohledem zvenčí, pohledem nezávislého pozorovatele a ekonoma. Za mne nejhorší ekonomické distorze a poničení motivačního systému představují daně majetkové včetně dědických. Na druhém místě jsou daně z příjmů. O něco méně špatné jsou daně ze spotřeby v podobě DPH, ještě dál stojí spotřební daně typu zdanění alkoholu, tabáku a podobně. A nejméně ničivý vliv na ekonomiku mají daně, které se dnes už prakticky nevyskytují a kterým se obrazně říká „daň z hlavy“ nebo „daň z komínů“. Prostě zdanění rovnou částkou každého bez rozdílu.