Praktičtí lékaři a ambulantní specialisté se rozhodli k protestnímu přerušení provozu ordinací ve dnech 29. a 30. října, pokud jim Ministerstvo zdravotnictví příští rok nenavýší úhrady za poskytování zdravotní péče. Tvrdí, že je pro ně udržení současného rozsahu péče jinak neudržitelné. Je tento požadavek lékařů podle vás oprávněný?

Nejen jako politik, ale i jako všeobecný praktický lékař a provozovatel praxe absolutně souhlasím s postojem Sdružení praktických lékařů i Sdružení ambulantních specialistů. České zdravotnictví se, a to říkám jak jako lékař, tak jako politik, pod vedením ministra zdravotnictví Vlastimila Válka ocitlo na prahu války státu s lékaři. V letošním roce poprvé po sedmi letech Ministerstvo zdravotnictví nedodrželo své sliby o podpoře primární péče a téměř celý meziroční nárůst výběru zdravotního pojistného směřuje do nemocnic.

Stejně tak nedošlo k dohodě o úhradách s ambulantními specialisty, které jsou fakticky meziročně zmrazeny. Návrh úhradové vyhlášky nereaguje na inflaci. Lékařům rostou náklady na energie, nájmy, veškeré vstupy, ale ten úhradový mechanismus proti tomu nepůsobí a nekopíruje alespoň tu inflaci, navýšení je vzhledem k inflaci velmi malé.

K tomu ještě vláda nesplnila nic z toho, k čemu se ministr Válek jejím jménem zavázal podpisem dohody z prosince minulého roku vůči nemocničním lékařům. Lze tedy očekávat i tvrdé protesty České lékařské komory kvůli lékařům v nemocnicích.

Není žádným tajemstvím, že si Fialova vláda a její členové s plněním slibů hlavy nelámou, vždy si najdou nějakou obezličku, jak se z nich vykroutit. Ale nezahnal se tentokrát už ministr Válek těmi nesplněnými sliby vůči nemocničním lékařům a nově i neschopností najít dohodu s praktickými lékaři a ambulantními specialisty sám do kouta, z něhož nebude jen tak úniku?