Poslední rozloučení s Karlem Gottem se uskuteční se státními poctami, v katedrále sv. Víta bude kardinál Dominik Duka sloužit zádušní mši, bude vyhlášen státní smutek. Ne všichni se s tímto způsobem uctění zpěvákovy památky ztotožňují a veřejně to dávají najevo. Jaký je váš pohled?

Zpráva o skonu Karla Gotta mě zastihla na Menorce, kde bylo i dost německých turistů. Viděl jsem i časopis Bild, který vyšel s Gottovou fotkou na titulní straně a celá jedna dvojstrana byla věnována jenom Karlu Gottovi. Ten článek je pojat jasně: „Zlatý hlas z Prahy“. Ani z médií, ani od německých turistů jsem nezaznamenal žádné připomínky nebo poznámky, že zpíval v totalitě, nikdo mu nic nevytýkal, všichni reagovali se zármutkem a úctou. Zato v Česku se rozpoutala debata na téma, jestli je vůbec vhodné, aby byla zádušní mše za Karla Gotta v chrámu svatého Víta. Od pana Halíka jsem na toto téma četl nestoudné a neskutečné výlevy. Říkal jsem si, jak tohle může být kněz, který má říkat bližnímu svému: všechno budiž odpuštěno, bla bla bla, a místo toho od něj vycházejí výlevy, že by to snad bylo znesvěcení katedrály. Byl jsem v šoku z toho, co jsem se od pana Halíka dočetl.

Opravdu vás to překvapilo? Vy nesledujete, jakým způsobem ventiluje svou nenávist vůči úspěšným od té doby, co před první přímou prezidentskou volbou zjistil, že veřejnost o něj nestojí, tak proč by svou zášť měl krotit ve chvíli, kdy národ truchlí nad skonem Karla Gotta?

I tak mě to šokovalo, protože si myslím, že takové výlevy v souvislosti s úmrtím člověka, navíc člověka, který spojoval generace, šedesátá, sedmdesátá, osmdesátá, devadesátá léta i současnost, v souvislosti se smrtí hudebního génia, to může dát jenom – ne malý člověk – ale hulvát. Obávám se, že to je ze strany pana Halíka především proto, že má spory s kardinálem Dukou. Ale jestli si chce tímhle způsobem na zemřelém Karlu Gottovi řešit své problémy s arcibiskupem Dukou, tak je to moc špatné.

Kdo vás kromě nenávistného kněze svou reakcí zaskočil?

Zarazily mě i výlevy pana Kocába, když říká, že by i odpustil Karlu Gottovi to, co bylo špatné v jeho životě, oproti tomu, co bylo dobré. Pan Kocáb nemá vůbec co odpouštět. A nedá mi to, abych k jeho řečem nepřidal jednu poznámku. Dřív se sledoval třídní původ, kdy bylo výhodou mít dělnický. A Kocáb sám připomíná, že je synem kněze a chartisty. No tak jestli se takhle chce pan Kocáb profilovat, tak je to zavádění třídního původu úplně naruby a dostáváme se někam, kde bychom být neměli. Na adresu obou pánů lze jen vzkázat, že jenom malí lidé se takto vyjadřují ke skonu velkého člověka, kterým nepochybně Karel Gott byl. U cizinců a širší veřejnosti jsem zaznamenal lítost a úctu k tomuto velikánovi české kultury, ale malí lidé, kteří mu nesahají ani po kotníky, si dovolí takto reagovat.