Přinesl rok 2020 vůbec něco dobrého, nebo byste při ohlédnutí za ním souhlasil s tím, že šlo z medicínských, ekonomických, společenských a psychologických důvodů o hrozný rok? Může pro naši zemi být tím, čím byly roky 1929, 1938, 1939 nebo 1968, tedy téměř osudovým?

Tak je třeba rozlišovat subjektivní vnímání reality, tedy co každému konkrétnímu z nás daný rok přinesl či odnesl, a pak samozřejmě onen objektivní stav. Bohužel mně se události roku 2020 promítly i do osobního života, zastupuji řadu podnikatelů, takže vím, co pro ně omezení a ztráty v tomto roce znamenaly. Mám možnost díky častému setkávání se s lidmi seznamovat se s jejich osudy i s tím, jak stav společnosti vnímají. A navíc sám jsem prodělal covid-19, a to ne se zcela lehkým průběhem. Nemocný jsem byl dva měsíce. Pozitivní je snad to, že se nám podařilo ten rok jakžtakž přežít, pozitivně vnímám i to, že zvláště na jaře se dokázali Češi zase semknout, obdobně jako v dobách povodní, jenže ten čas minul.

Jaké neblahé následky pro naši zemi tedy koronavirová pandemie může mít?

Důvěra a zájem veřejnosti spolupracovat se promrhaly, a teď máme stav takový, jaký je. Neutěšený, vyznačující se frustrací, nedůvěrou, chaosem a obavami o budoucnost. Celkově tedy lze rok 2020 označit za hrozný. Jak jste v úvodu zmínil, v ledasčem může být i osudový. Ale spíše jako počátek změn, které možná ani nedokážeme dohlédnout. V letošním roce nás čekají parlamentní volby, ale myslím si především, že ten rok bude náročný vzhledem k dopadům pandemických opatření, krachům českých podnikatelů, zvýšení nezaměstnanosti, celkově pochmurné náladě ve společnosti, a především kvůli tomu, že vládní elity, ať již na národní nebo eurounijní úrovni, se z událostí nepoučily.

EU se na jaře příliš nepředvedla, a kdo si myslel, že dojde k jakési vnitřní sebereflexi, se zjevně mýlil. Šrouby se utahují dál, Jourová nadále vymýšlí, jak přitlačit naše severní a jižní sousedy ke zdi, Brusel a satelitní vlády plodí další a další nesmysly směřující k pomalému, ale jistému omezování našich svobod a práv, k čemuž jim nakonec koronavirus náramně pomáhá. Plánují se další cenzorní tlaky na provozovatele sociálních sítí, politické neziskovky nadále dojí naše rozpočty, nájezdů migrantů výrazně neubylo a žijeme všichni na dluh, který sotva někdy někdo splatí. Těžko tomu říkat „odvaha zadlužit se“.

Jako zásadně negativní signál také vnímám zatím nedefinitivní výsledek amerických voleb. Jsem samozřejmě fanouškem Donalda Trumpa. To je jakýsi pud sebezáchovy. Z pozitiv loňského roku lze určitě uvést dokončení brexitu a úspěch Poláků a Maďarů při jednání o rozpočtu s Evropskou komisí. Na naší politické scéně toho moc pozitivního nevidím. Snad jen vzedmutí se vlny odporu proti chaotickým vládním opatřením. Nejsme ještě úplné ovce.

Během druhé vlny pandemie v Česku jste začal bojovat proti přijímaným vládním opatřením. I když některá lze považovat za chaotická, jsou evidentně vedena snahou chránit společnost před šířením nákazy a v neposlední řadě i před kolapsem zdravotnictví či nemocnic. Toto nebezpečí, které nám hrozí, nevnímáte?

Především chci zdůraznit, a musím to stále opakovat, že nejsem to, čím jsou tak lacině nálepkováni lidé s odlišným názorem na současný postup vlády, tedy nejsem antirouškař, mám rodiče v rizikové skupině, nemoc nijak nezlehčuji, sám jsem si ji užil, ale ten virus mě nepřipravil o zdravý rozum. Totiž ono by bylo dobré si dát tu práci a srovnat za celou dobu epidemie prohlášení řady zainteresovaných odborníků a politiků na téma koronavirus, vládní opatření a kompenzace. Pak by mi musel dát každý za pravdu, že mé pochybnosti o správnosti postupu naší vlády v době epidemie a oprávněné obavy o budoucnost naší země, ekonomiky a občanů jsou namístě. A že nezůstávám jen u kritiky, o tom svědčí i moje současné angažmá jako spoluautora petice iniciativy Chcípl PES pana Jiřího Janečka a jeho kolegů Davida Biksadského a Jakuba Olbrechta, i mé členství v petičním výboru téže iniciativy.

Prostě mi není lhostejné, jak se s námi zachází. Chaos střídá chaos, nikdo už vlastně neví, co platí, týden po týdnu se mění zákazy a příkazy, a to na základě čísel, kterým prostě nevěřím, a dle mého názoru jim nevěří ani odborníci na slovo vzatí. Vždyť denně jsme svědky jejich relevantního zpochybňování, denně jsme svědky nesjednocených výstupů dotčených ministerstev, ve vládě neví levá ruka, co dělá pravá, a jen aby se ukázal rázný a rádoby odpovědný postup našich politických elit, tak jsou vydávána opatření, která nejsou opřena o žádná relevantní data, studie či statistiky.