Nesouhlasíte, pokud jde o Rusko a Ukrajinu? Přečtěte si původní materiály ParlamentníchListů.cz přinášející názory Michaela Romancova (z 20.4.) + (ze 7.1.) (+ z 20.8.),  Zdeny Mašínové (z 15.4.) + (z 27.3.) , Jiřího Zlatušky (z 18.4.) + (z 8.4.),  (+ z 21.2.) , Miroslavy Němcové (z 15.4.) + (z 26.3.), Jaroslava Hutky (z 18.4.) + (ze 31.3.),  Alexeje Kelina, Antona Litvina, Martina C. Putny, Alexandra Vondry, Pavla Teličky, Jany Černochové (z 11.4.), Jana Bartoška (z 12.4.) , Vladimíra Hučína, Romana Jocha (ze 7.4.) (ze 4.3.) + (ze 14.1.)  (+ 8.12. + 11. 9  +ze 7. 8.),  Mariusze Jurosze, Karla Hvížďaly, Václava Vydry, Milana Uhdeho, Pavla Šafra (z 30.3.)+ (z 21.3.), Pavlíny Filipovské, Pavla Svobody, gen. Jiřího Šedivého, Karla Schwarzenberga (z 24.3.) +  (ze 14.2.) +(z 30.1.), (z 3.10.) + (ze 14.8.) Ivana Langera, Františka Gábora, Jana Šinágla (z 22.3.), německého velvyslance , Tomáše Klvani (z 20.3.)+ (z 12.3.), Luďka Niedermayera (z 20.3.), Martina Bursíka (ze 17.3.) (+z 4.2.) + (z 2.12.) (+ z 6.10. + z 6. 8. a z 23. 6.), Karla Svobody (z 16.3.) (+ z 28.1),  Miroslava Kalouska (z 11.3.) + (ze 17.2.) + ( z 6.1.) (+ z 3. 12 + z 2.10.), Františka Laudáta, Grigorije Paska (ze 3.3.) +(+ 19.11.) (+21. 10.), Daniela Hermana,  Marka Ženíška (z  27.2.) + (z 12.2.) + (z 26.1.) (+ ze 14.1.), Michaela Kocába (z 25.2.) + (z 3.12.) (+ z 8. 11.), Lenky Víchové, Alexandra Tolčinského (z 23.2.) + (z 13.2.), Heleny Ilnerové, Petra Fialy (z 22.2) + (4.9.),  Štefana Füleho, Martina Jana Stránského, gruzínského velvyslance Zaala Gogsadzeho, Jefima Fištejna (z 12.2.)  (+z 11.12) , Jana Zahradila,  Jakuba Jandy, Barbory Tachecí, Ivana Gabala (+ 21.11.), Josefa Mlejnka, Bohumila Doležala (z 25.1.) (+z 15.1.) + (z 27.8.) ,  Libora Dvořáka, Jiřího Grygara, Zdeňka Bárty,Tomáše Peszyńského,  Martina Balcara, Jiřiny Šiklové (ze 14.12.) (+ 22.7.) ,Čestmíra Hofhanzla,  Petra Pitharta, Bohdana Zilynského, Cyrila Svobody (+ z 22.8. + z 1.9.) Stanislava Chernilevského, Andreje Zubova,  Karla Janečka, Jana Urbana, Maji Lutaj, Františka Janoucha, , Vladimíra Hanzela, Anatolije Lebeděva či Alexandra Kručinina

Jak jste prožíval konec druhé světové války, či co se vám o válce doneslo od rodičů?

Na konci války jsem ještě nebyl tak fit, jako můj o půl roku starší vrstevník Václav Klaus, abych mohl nosit dlažební kostky na stavbu barikády. Měl jsem ovšem pušku, tedy jakousi tyčku se špagátem, a s ní jsem chodil 'hlídkovat na zahradu'. Myslím, že mě tam maminka vysílala, abych se jí nepletl v kuchyni při vaření. Pak si kdesi poznamenala moje hlášení. Řekl jsem, že jsem je všechny postřílel. Pak mi ta lež asi přišla hloupá a dodal jsem, že tam byl jen jeden a když jsem na něj namířil, tak utekl.

Z konce války si pamatuji zvuk sirény, která byla umístěna na nedalekém domě. Když byl nálet, ukrývali jsme se v garáži, která je v domě. Při výletech do nedalekého lesa jsme se schovávali do jam, které byly vyplněné listím. Chodili jsme tam s pratetou Vilmou, která přes nás, jako ochranu, přehazovala nějakou deku anebo kabát. Mám ještě matnou vzpomínku na to, že se k nám na konci války na nějakou dobu přistěhovala rodina doktora Malyka. To byl bývalý předválečný kolega mého tatínka, který před Němci utekl na východ a pak zase zpátky, jak postupovala fronta. Moc toho neměli, jen pár věcí na vozíku, který zavdal příčinu k dohadům, že se Jírovcovi 'napakovali'.

Nás jako nežidovskou rodinu válka nepostihla na lidských životech. Věděl jsem ale, že zahynul tatínkův známý, zoolog Jiří Baum, jehož knihu Africkou divočinou jsme měli doma. Patrně nejsilnější událost, o níž vím, je osud rodiny lékařky Kálalové - di Lottiové. Němci, kteří na konci války pronásledovali v Bernarticích, poblíž Milevska, nějaké partizány, vnikli do jejího domu a postříleli celou rodinu. Viděl jsem tu paní u nás, když se nějakých patnáct let po válce roztřásla hrůzou, když slyšela německé slovo. To se nezapomíná. V současném kontextu jde o důkaz, že zabíjením civilistů se srdce a duše obyvatel nezískávají.

Jaké poučení jste si z toho odnesl?

Jako kluk jsem asi nejvíc vnímal to, že můj spolužák Franta Hruška měl místo tatínka pomníček. Trochu jsem s ním kamarádil a těžko jsem to chápal. Asi kilometr od našeho domu byl pomník několika rudoarmějců. Na tom místě se, pokud vím, nebojovalo. Prý jim něco vybouchlo v ruce. Teprve ve škole jsme se o světové válce začali učit. Myslím, že někdy ve čtvrté třídě, tedy v roce 1952. O přítomnosti hranice oddělující americkou a sovětskou armádu, i o tom, že Američané byli v Plzni, nám řekli. Neučili jsme se ale nic o Vlasovcích.

Abych pravdu řekl, z válečných konfliktů si stále něco odnáším. Patrně nejvíc na mě zapůsobil příběh o Vánocích roku 1914, kdy došlo k přerušení zákopové války, které ovšem nebylo posvěcené shora a nikdy se již neopakovalo. Zločinnost státníků a vojevůdců, jimž spontánní přerušení bojů hatilo plány, přidalo důkaz, že bůh neexistuje. Ten by musel hromem a bleskem poslat do pekla biskupa, který potrestal jakéhosi feldkuráta za to, že udělil svátost posledního pomazání nepříteli. Teď znova vidíme šmejdy, kteří ve službách ďábla žehnají tankům, vrtulníkům, tunelům i motorkám.

Jak vnímáte současné hádky o to, kde by mělo být nejvíce oslaveno sedmdesátileté výročí vítězství v druhé světové válce?

Myslím, že jsem zahlédl titulek 'Naše velká válka', který se sice týkal té první světové, ale je dostatečně výstižný pro idiocii společnosti, v níž žijeme. Byla to jejich válka, tedy těch idiotů, kteří ji vyvolali. Ne lidí, kteří v ní bojovali a jako stádo padli. Nebyla to ani válka jejich potomků, kterým teď masíruje mozek přihlouplý seriál. Oslavy konce války ztrácejí jakýkoli smysl, pokud se z nich vytratí slova: 'již nikdy více!'

Myslím, že svoji vinu nesou i veteráni. Mlčení o hrůzách války prodali za metály. V tom je nemůže omlouvat stáří. Nasrat, jó nasrat, měli říct s Karlem Krylem, protože hlas živých má větší váhu než těch mrtvých. Význam Zemanovy cesty na oslavy do Moskvy není samozřejmě v tom, že bude někde stát na tribuně. Může ale být projevem dobré vůle a svým způsobem prostředníkem pro další jednání.

Proč dnes někteří čeští politici a publicisté míní, že osvobozením Československa Rudou armádou začala jeho okupace?

No, převzali slovník, který se objevil v souvislosti s Ukrajinou. Hloupost je zbavila zábran, jak dávají ochotně najevo. Obecně jde o snahu přepisovat dějiny. Jistě, Československo spadlo do sféry sovětského vlivu, ale ten byl v podstatě především ekonomický. O sedmdesát let později jsme zase ve sféře zájmu někoho jiného. Za cenu obrovského státního dluhu a ztráty suverenity. Vyměnily se fangle a nespokojenost dává najevo jiné velvyslanectví. Zase bude cosi na věčné časy a nikdy jinak.

Například Zdena Mašínová pro ParlamentníListy.cz prohlásila, že by Rudá armáda do Česka bez pomoci Američanů vůbec nedošla, protože byla zdecimovaná čistkami Josifa Stalina?

Paní Mašínová je postižena absolutní nenávistí k minulému režimu. Je to již starší dáma a její výroky je těžké komentovat. Kvůli bratrům nelze očekávat, že bude mluvit jinak. Stalinovy čistky v armádě proběhly na konci třicátých let a válka skončila v roce 1945. Za tu dobu se sovětská armáda celkem úspěšně vzpamatovala.

Válka je kšeft. Pro USA to platí v nejvyšší míře. Winston Churchill ve svých pamětech píše, že musel při návštěvě USA, kde jednal o vojenské pomoci, udělat řadu ústupků. To jsou věci, o nichž se příliš nemluví. Stalin v Teheránu roku 1943 řekl, že 'bez americké pomoci by spojenci válku nebyli vyhráli'. Samotný rozsah pomoci byl obrovský, ale SSSR dostalo odhadem jen třetinu toho, co třeba Velká Británie.