Zpěvačka Ulrychová o minulosti, ale i o tom, co prý stojí za krizí na Ukrajině

S bratrem Petrem jste už docela pamětníci. Když se dnes ohlédnete zpět, na kterou dobu své kariéry, kdy jste se poprvé objevili na hudební scéně, nejraději vzpomínáte?

Jsem člověk, který se nerad ohlíží zpátky. Jsem také dost velký optimista, takže si myslím, že to období nastalo právě teď.

Proč?

Nikdo nás neomezuje v textech ani v tom, co hrajeme, jak to hrajeme. Samozřejmě je dnešní doba náročnější v tom, že je daleko větší konkurence. Přesto mně současné období, které právě prožívám, připadá takové pěkné.

V některých rozhovorech jste ale spolu s bratrem Petrem uváděli, že jste měli rádi také šedesátá léta.

Ano, protože ta doba byla pro kulturu úžasná. Tehdy totiž přišlo takové všeobecné uvolnění. Vznikala divadla malých forem i úžasné písničky. V té době také vznikl Semafor, což byl náš veliký vzor. Divadla hrála na dobu, kdy byla ještě totalita, docela avantgardní věci. Vím, že jsme chodili v Brně jako študáci na Havlovu Zahradní slavnost, což bylo takové naše kultovní představení. Na šedesátá léta proto vzpomínám samozřejmě velmi ráda. V té době jsme navíc s bratrem začínali vystupovat.

Šedesátá léta ale přinesla také osmašedesátý rok, jak jste ho prožili?

Bratr Petr zpíval hned ráno 21. srpna 1968 živě do ilegálně vysílaného rozhlasu píseň Zachovejte klid, kde zaznělo, že pravdu nezničí tanky, jděte pryč, my máme pravdu, vy jenom bič, zradu a bič. A to byl velký problém.

Souhlasila jste s ním?

Samozřejmě, že jsem o tom věděla a byla na to velmi hrdá. Jednadvacátého srpna jsme měli odletět, tuším, na turné do Německa.

Museli jste ho zrušit?

No, my jsme to nezrušili, ale přiletěla sem ruská letadla, takže ta nám to v podstatě zrušila, protože jsme nemohli odcestovat. Všech se nás to velmi dotklo. Docela krásně o této atmosféře a všem hovoří film Hořící keř. Byla jsem z něj nadšená. Zároveň se mně ale vrátily ty hrozné pocity z oné doby. Ten film naprosto přesně vyjadřuje a popisuje pocity Palachovy generace, kam jsme patřili i my.

Ovlivnilo nazpívání písně, ze které nebyli tehdejší političtí představitelé nadšení, nějak vaši další tvorbu?

Přišel plíživý nenápadný zákaz.

Slyšela jsem, že oficiálně se ale tehdy žádné zákazy umělcům nevydávaly. Je to pravda?

To je pravda. Projevovalo se to ale třeba tak, že nás přestali vysílat v rádiu, potom jsme dělali nějaký televizní pořad s Gustavem Bromem a najednou se tam nesměla vysílat naše písnička.

Ta kontroverzní?

Jiná. Jmenovala se Ideál a také se pochopitelně nelíbila. A už to jelo. Zákaz nikdo sice nevydal, ale lidé se dozvěděli, že nejsme žádoucí a už to bylo.

V té době jste také chtěli vydat LP desku Odysea, což se rovněž nepodařilo.

Tu jsme měli právě už natočenou s orchestrem Gustava Broma. Bylo to tematické a šlo o pouť Odysea světem civilizace, což byl Petrův počin a zároveň to byla první fúze big beatu a velké kapely Gustava Broma. Nakonec deska skončila v trezoru a byla vydána až v roce 1997.

Myslíte si, že pokud by se podařila vydat v té době, kdy jste chtěli, tak by vás posunula na tehdejší hudební scéně někam dál?

Určitě. Myslím si, že to byla velmi průlomová záležitost. V té době jsme ale měli štěstí, že si nás pod ochranná křídla vzal pan Brom, což byla úžasná, dalo by se říct velká kapela na světové úrovni. Já jsem si tam v té době mohla zkusit zazpívat nejen bratrovy písničky, ale třeba i světové evergreeny.

Letos slavíte čtyři výročí. Vaše pětašedesáté narozeniny, bratr Petr má sedmdesát, Javory slaví čtyřicátiny a spolu s bratrem vystupujete už půlstoletí. Letos si ale připomínáme také pětadvacet let od sametové revoluce v roce 1989. Pamatujete si, co jste dělala sedmnáctého listopadu před pětadvaceti lety?

Samozřejmě! Šestnáctého listopadu jsme křtili naše LP Tichý hlas a jeho kmotrou tehdy byla Marta Kubišová. Po návratu domů jsme se dozvěděli, co se děje. Pár dnů nato mi volali z Divadla na provázku, jestli bych v Brně na náměstí Svobody nezazpívala při první brněnské demonstraci československou hymnu.

Jaký to byl pocit?

Bylo to něco nádherného, krásného, úžasného. Prostě na to nikdy v životě nezapomenu. Moc jsem to prožívala, protože jsem za ty uplynulé roky zažila spoustu negativních a hnusných věcí. Věřím, že nejenom já, ale celé to náměstí bylo v tom okamžiku šťastné.

Po revoluci se dala celá země svým způsobem do pohybu. Vám bylo čtyřicet a bratrovi pětačtyřicet let. Vím, že některým umělcům revoluce na mnoho let zastavila kariéru. Jak to bylo s vámi?

Do konce devětaosmdesátého roku jsme normálně koncertovali, ale potom to bylo samozřejmě trošku horší. U nás to ale bylo jen takových pár mezidobí a potom jsem pokračovali v koncertování jako dříve.

Co jste od revoluce očekávali?

To, co všichni. Já jsem ten největší idealista pod sluncem, takže ty nejnádhernější věci. Samozřejmě, že se všechna naše očekávání nenaplnila, ale v mnohém ano. Jsem velmi ráda, že je to tak, jak to je.

Můžete být konkrétnější, co se pro vás změnilo k lepšímu?

Už jsem to řekla. Můžu si dnes svobodně zpívat, co chci a jak chci. Nemusím se obávat nějaké cenzury, že jsme například použili nějaká slova, která by se někomu nelíbila. To považuji za velmi důležité.

Bylo snazší prosadit se jako zpěváci v době vašeho mládí, nebo je to jednodušší dnes?

Za našeho mládí to bylo určitě mnohem snazší.

Proč?

Dnes je mnohem větší konkurence. Objevuje se spousta mladých vynikajících zpěváků v různých těch šílených soutěžích. Oni mají velkou smůlu, že nemají repertoár. Nemají písničky s autorským zázemím, což jsme my měli. To považuji za největší problém dnešních začínajících zpěváků.

Máte při svých kulturních aktivitách čas sledovat vývoj na Ukrajině?

Samozřejmě, že sleduji, co se tam děje.

Nemáte z toho obavy?

Stejně jako každý soudný člověk mám. Není mi vůbec lhostejné, co se tam děje.

Kdo si myslíte, že za tou krizí stojí? Ozývají se hlasy, že Putin a další tvrdí, že západní Evropa či Amerika.