Co vás vede k tomu, že se jako bývalý generální ředitel a předseda představenstva Českých drah soudíte se svým někdejším zaměstnavatelem o sedmimilionový zlatý padák, jak k tomuto sporu uvedla v titulcích většina médií?

Hned na začátku jste přesně trefil hlavní problém – já se totiž o žádný zlatý padák nesoudím. Ani nemohu, protože jsem tento nemravný „výdobytek“ okamžitě po svém nástupu na České dráhy v červenci 2013 zrušil a v žádné nové smlouvě už se 24měsíční ani 12měsíční odstupné neobjevilo. V mém případě jde o konkurenční doložku, kterou jsem dle Zákoníku práce měl stejně jako každý manažer ve vysoké funkci u Českých drah, abych nemohl po odchodu od firmy zneužít informace, které jsem tam získal. A protože České dráhy moji konkurenční doložku dodatečně zpochybnily, řeší se celá situace, bohužel, soudně.

Čím mohl váš zaměstnavatel doložku zpochybnit, proč ji tedy s vámi vůbec uzavíral?

Začátkem března 2014 mi České dráhy navrhly dohodu o rozvázání pracovního poměru, ale konkurenční doložku přitom ponechaly v platnosti. Proto jsem ji kvůli sankcím, které obsahuje, musel dodržovat. Teprve dodatečně, skoro dva měsíce po mém odchodu, ji zpochybnili. A namísto jednání se mnou dostávaly sdělovací prostředky informace o tom, jak chci po firmě zlatý padák.

Je jasné, že za takové uměle prodlužované situace je obtížné být u nás zaměstnán tam, kde je možné do procesů v dopravě mluvit. Po ukončení platnosti konkurenční doložky jsem tedy volil spíše práci pro zahraniční subjekty. A asi jsou lidé, kterým takový stav vyhovuje. Už jen zcela zpackaný převod nádraží od Českých drah na SŽDC, který České dráhy připravil nejméně o tři miliardy, by zasloužil hodit někomu na hlavu.

V úvodu jste zmínil, že jste to byl vy sám, kdo v Českých drahách zlaté padáky zrušil. To znamená, že nyní už elitní manažeři „přilepšení“ na odchodnou nedostávají?

Když jsem přišel v červenci roku 2013 podruhé do Českých drah, tak se mi strašlivě nelíbilo, že ve smlouvách vedoucích manažerů – a nejen členů představenstva – bylo až dvouroční odstupné. Když takoví lidé z funkce odešli, tak bez ohledu na to, jestli dělali dobře, nebo špatně, jestli odešli sami, nebo jestli je někdo vyhodil, dostali až čtyřiadvacetinásobek průměrného měsíčního platu na cestu, což je ten zlatý padák. A navíc si okamžitě mohli dělat, co chtěli. Proto jsem takové praktiky okamžitě zrušil, byť toto rozhodnutí dopadlo hlavně na mne, mé kolegy a všechny, co přišli po mně. Pak už si to nikdo znovu zavést netroufl.