Před pár dny jste se vrátili s rodinou z Chorvatska. Byl v souvislosti s koronavirem nějaký problém na cestě?

Žádný problém jsme neměli, ani jsme nezaznamenali žádná omezení. Na slovinsko-chorvatských hranicích proběhla standardní kontrola cestovních dokladů, celníci měli roušky nebo respirátory, stejně jako na mýtném. Nikdo nekontroloval potvrzení o očkování nebo negativních testech. Jeli jsme trasu přes Dolní Dvořiště na Linz–Maribor–přes přechod Macelj dál na Záhřeb až na ostrov Vir.

A jak to vypadalo přímo v Chorvatsku?

Také bez problému. Místní ubytovatelé po turistech nechtějí nic nad rámec běžných dokladů. V restauracích obsluha občas roušku měla, občas ne. Ale jinak ve vnitřních prostorách, jako třeba v kavárnách nebo suvenýrech, ji nenosil téměř nikdo. Výjimkou byly jen supermarkety a úřady.

Bylo už hodně turistů?

My jsme tam přijeli už 9. června. Ten první týden tam nebyl vůbec nikdo. Všechno se teprve chystalo. Některé restaurace teprve otevíraly. Vidět byli vlastně hlavně místní. Někdy od 20. června se vše radikálně zaplnilo, a to jak turisty ze zahraničí, tak i samotnými Chorvaty, protože jim začaly letní prázdniny.

Kateřina Vávrová

Takže i plné pláže?

Ano.

Říkáte, že pláže jsou plné, roušky téměř nikdo nenosí. Není na místě obava, že by se to mohlo „vymknout“ z rukou a přijít další vlna?

Pláže jsou sice plnější, ale pořád se nejedná o úplně bezprostřední kontakt. Navíc venku si myslím, že to takový problém není. I v kavárnách sedí lidé venku, vnitřní prostory se v podstatě vůbec nepoužívají. Úplně si tedy nemyslím, že by tam takové riziko bylo.

Jiná situace je samozřejmě v nějakém hotelu se službami all inclusive. Ale to nemůžu posoudit, jaká jsou tam omezení, jak to funguje.

Co týče hygienického hlediska v ubytovacích zařízeních, v soukromých apartmánech, tak musím říct, že ti majitelé hodně dbají na to, aby lidé přijeli do absolutně čistého a vydezinfikovaného prostředí.

Navíc se tam ti místní lidé moc nekumulují. Bylo vidět, že rodiny tráví víc času v soukromí, na zahradách, balkoně… A ta místa, kde by větší koncentrace lidí byla, jako třeba supermarkety, nebo pošta, tak tam se samozřejmě roušky nosí.

V poslední době sledujeme, že se řada věcí zdražuje. Je to i případ Chorvatska? Vyjde letos pro turisty dráž?

V sezoně tam pokaždé o něco vzrostou ceny například v supermarketech nebo restauracích. Oni se tím ani netají. Je otázkou, jak to mají s cenami místní. Ale tam se zřejmě jede na nějaký systém klubových karet, aby na tom nebyli biti.

Byli jsme tam v tom zlomovém termínu, kdy začala sezona a ihned byl mírný nárůst cen v restauracích. Úplně nedovedu porovnat s předchozím rokem, protože jsme tam byli mimo sezonu. Ale předpokládám, že nějaké zdražení oproti loňskému roku bude. Zřejmě si budou muset zahojit trošku tu ztrátu z minulého roku, jak ostatně provozovatelé restaurací prohlašují i v ČR. Navíc i tam došlo ke zdražení veškerého zboží a materiálu stejně jako jinde. A to se určitě projeví i v cenách služeb. Takže si troufám říct, že tam turisté letos utratí trošku víc peněz.

Ale byla jsem i svědkem určité solidarity, že třeba nechávají turisté větší spropitné, protože jsou si vědomi, že je to také pro Chorvaty složitá doba. Ale to neznamená, že některé rodiny, které se tam vypraví, nebudou naopak více šetřit, protože budou vědět, že je to cenově trochu jinde než dřív.

Zeptám se vás i na Řecko, kde jste před lety nějakou dobu žila. Co říci na taková nařízení jako povinné vyplnění formuláře, QR kódy, bez kterých vás do Řecka nepustí a podobně?

Myslím si, že to nemá úplně smysl. Vím, že lidé, kteří do Řecka letos cestují, tak jednak z toho měli celkem obavu a někteří si tu dovolenou dokonce rozmysleli. Někteří také měli problém s tím, že jim kódy přišly na poslední chvíli a byli tak ve strašné nejistotě. A i jsem třeba zaznamenala v různých skupinách na sociálních sítích, kde jsou lidé, kteří se o Řecko zajímají a jezdí tam pravidelně, že měli třeba i negativní zkušenosti s testováním na místě. Zůstávali tam v nějakých prapodivných karanténách a prý tam ta péče nebyla úplně dobrá.

Ale myslím si, že i tak tam turismus nějakým způsobem bude a že lidé, kteří tam opravdu chtějí, tak to prostě podstoupí.

Ale nechápu, jaký je rozdíl mezi Chorvatskem a Řeckem, proč ty země mají takhle rozdílný přístup. Asi by bylo dobré to nějak v rámci Evropy sjednotit.

Máte informace, jak to tam s turisty nyní vypadá?

Mluvila jsem s lidmi, kteří tam žijí. Ta sezona je vlastně na počátku. Očekávají slabší sezonu, ale nemělo by to být asi tak špatné jako minulý rok. Přece jen nějaká proočkovanost je a tam, kde není, tak vlastně ti turisté už třeba nemají takový strach jako minulý rok, kdy informací bylo daleko méně. Ani ty země kolikrát nevěděly, jak s tím naložit. Navíc se po určitou dobu ani cestovat nesmělo.

A co místní říkají na ta různá opatření, o kterých jsme mluvili?

Samozřejmě nadávají. Obávají se, že je to ekonomicky zasáhne, protože z té sezony žijí celý rok. Není to o tom, že někde se měsíc něco nesmí. Pro ně je to zásadní zdroj obživy. Proto se jim to nelíbí. Oni prostě neřeší, jestli tam někdo přijede s testem, nebo jestli bude nosit roušku. Oni teď řeší to, že si potřebují vydělat peníze tak, aby na to podzimní a zimní období měli nějaké prostředky.

Mimochodem co vy, jako právnička, říkáte na ten tolik diskutovaný covid pas? Dá se v tomto ohledu mluvit o určité diskriminaci?

Osobně s vakcínou problém nemám. Profesně covid pas vnímám jako určitou formu diskriminace. Jenže problém je, že aktuálně prostě jiné řešení není a lepší možnost nikdo nenabídl. Celá tato otázka je velmi diskutabilní a budoucnost teprve ukáže vhodnost takového postupu. Nějaký rámec však být musí, je potřeba dbát kromě subjektivních práv také na práva každého jednotlivce, což je samozřejmě také právo na ochranu života a zdraví.

Řada států rozvolňuje poměrně rychle. Neděláme stejnou chybu jako před loňským létem? Nevymstí se nám to na podzim?

To je opravdu těžké hodnotit. Myslím si, že zpětně nezjistíme z žádného toho období, co bylo opravdu příčinou zhoršení situace. Protože jinou věcí byla ta opatření tak, jak se prezentovala a požadovala a druhou věcí bylo, jak se vlastně ti lidé v reálu chovali. Já jsem zastáncem toho, že vždycky je to jenom na zodpovědnosti a inteligenci každého člověka, jeho přístupu k ostatním lidem i nějaké vzájemné toleranci. Pokud se třeba znovu zavřou restaurace nebo kultura, tak kdo to nebude chtít respektovat, tak stejně nebude. Takže úplně nevím, jestli je toto řešení.

A co říci na to, že soud některá ta opatření „shodil“ ze stolu?

Tak tam v případech, které si vybavuji, byl většinou problém ne v tom, že by soud řekl, že to opatření samo o sobě je protiprávní, ale většinou tam byl nějaký procesní problém. Spíš to bylo o tom, že ta opatření se schvalovala špatnou cestou. Ten proces prostě neproběhl tak, jak by měl.

A hlavně si myslím, že základní problém byl v tom, že ta nařízení a opatření se schvalovala hrubě na poslední chvíli. Lidé pak neměli vůbec možnost se na to nějakým způsobem ekonomicky, rodinně a vlastně ani psychicky připravit. Takže zase chápu, že s tím měli problém a že se proti tomu intenzivně ozývali. A pokud by se měla podobná opatření opakovat, tak by asi měl stát vážit, jakým způsobem k tomu přistoupit.