„Aby mi komunisté nevyčítali, že opakuji stejné, za co se již údajně omluvili, a co dnes někteří lidé zpochybňují, a aby to bylo snadno prověřitelné, uvedu vám zkušenosti své rodiny jako jedné z tisíců dalších v západních Čechách,“ říká na začátek populární starosta, který je již od roku 2000 v zastupitelstvu Plzeňského kraje.
Perzekuce už od Němců
„Dědu mé manželky nejdříve vyhnali ze svého domova Němci. Bydlel totiž v zabraných Liticích. V roce 1949 přišli komunisté a zabavili mu soukromé uhelné sklady. V roce 1953 co by zámečník ve Škodovce se zúčastnil stávky a demonstrace v Plzni. Byl propuštěn a vystěhován do Šluknovského výběžku s určením práce v uranových dolech Rožínka na Moravě. Můj děda, v Blovicích uznávaný ředitel školy, byl v květnu 1948 poslán do předčasné penze, protože odmítl kolaborovat s novými vládci na blovické radnici. Můj táta, ředitel blovické školy od roku 1967, byl v roce 1970 po komunistických čistkách propuštěn ze školství“.
…a přišel Babiš
„Pamatuji si už hodně, někdy bych řekl, že až bohužel. Například, když maminka v roce 1957 přišla ze schůze, kde bylo řečeno - buď vstoupíte se svými hektary do JZD, nebo se budete stěhovat do pohraničí. Na lístku měla konkrétní místa k výběru. Nedobrovolně vstoupila do kolchozu, neuměla si představit opustit rodné město. Při řešení restitucí dostala jako náhradu za zabraný zemědělský majetek akcie současné zemědělské společnosti. Náhrada nijak velká s ohledem na dobu zabaveného majetku, ale přece jen určité zadostiučinění. Před pár lety se objevil kontroverzní velkopodnikatel Babiš a skoupil většinu akcií. Mamince tím klesly akcie téměř k nulové hodnotě.“
S povolenkou do NDR
„Vrátím se ještě ke dnům nesvobody. Tátu mé manželky několik dnů před naší svatbou v červnu 1973 zatkla STB. V Plané u Mariánských Lázní., kde pracoval jako automechanik, odmítl opravit šedou volhu okresního výboru KSČ Tachov se slovy - Pro rudé nedělám! Trest za urážku republiky a jejího představitele zněl - rok odnětí svobody ve věznici na Borech. Odseděl si celých dvanáct měsíců. Nebyla mu povolena ani jedna návštěva. Po návratu nesměl nikam vycestovat. Pouze jednou v Tachově dostal výjezdní doložku na jeden den do NDR. Byl jsem při tom, kdy estébák za přepážkou pronesl: ,Á panu Hochmalovi by se chtělo cestovat! Tady máte na den a buďte rád!‘ To byl rok 1980!"
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala