Jak vnímáte odkaz Února 1948 pro dnešní dobu v kontextu uplynulých 65 let?

Odkaz února 1948 vnímám pořád stejně. Zvlášť po těch třiadvaceti letech, co tu máme takzvanou demokracii. Únor, podle mého názoru, otevřel cestu k tomu, aby se lidé měli lépe. Lidé mladí, staří, zdraví i nemocní. Tenkrát otevřel cestu k tomu, aby měl každý práci, střechu nad hlavou. Když to srovnám s dneškem, tak se stačí podívat, kolik lidí čeká na jedno pracovní místo, kolik lidí je vyřazeno z Úřadu práce, aniž by si práci mohli najít, jak málo lidí dostává vůbec nějakou podporu, a jsou odkázáni sami na sebe. Z čeho mají žit?

Stačí se podívat, že lidé zdravotně postižení přicházejí v poslední době o tři tisíce korun, aniž by se společnost o ně nějak postarala. Tenkrát, po Únoru, se otevřela cesta, aby byla nějaká propopulační politika, aby mladé rodiny měly z čeho žít, aby měly šanci mít děti a vychovávat je. V této, takzvané svobodné době, mladí lidé vlastně nemají na to, aby ty děti měli. Krátí se jim, nebo dokonce ruší porodné, krátí se jim dávky v mateřství… Tenkrát byla nastavena skutečně propopulační politika.

Totéž se týká seniorů, lidí, kteří tvrdě pracovali celý život a vytvářeli hodnoty. Po únoru se vytvářelo prostředí, aby bylo o tyto lidi postaráno. V současné době jsou tito staří lidé prostě na obtíž, té současné vládní koalici. Ti staří lidé, kteří vytvořili ony hodnoty, které jsou dnes rozkradeny nebo prodány, dnes nemají ani na nájem nebo i základní životní potřeby.

Takže odkaz Února 48 vidím v tom, že ukázal cestu do budoucna, aby měli slušní a poctiví lidé možnost také slušně a důstojně žít.