Tak bylo neoficiálně nazýváno období po revoluci, kdy se obě strany dohadovaly ohledně budoucnosti republiky. Slováci chtěli od začátku suverenitu a na té se s českou stranou dohodli už po červnových volbách v roce 92. V těch vyhrálo na Slovensku Hnutí za demokratické Slovensko (HZDS) , jehož hlavní tváří byl právě Mečiar. V Česku zvítězilo ODS, zatímco Občanské hnutí, jehož členové se z velké části podíleli na vyjednávání s komunistickou vládou, naprosto propadlo. Po volbách tedy bylo jasné to, co mnozí tušili už od začátku - že jakákoliv vize společného soužití, konfederace, nebo takzvaného "dvojdomku" je v nastálé situaci utopií.

Oba dva zástupci vedoucích stran se tak dohodli na rozdělení federace na dva samostatné státy. O tom vlastně poprvé veřejně mluvil už v roce 1990 Víťazoslav Móric v televizním pořadu Československé televize. Tehdy možná už tušil, že bude jednou rozdělení pro oba státy nevyhnutelné. Václav Klaus tak i přes své snahy spíše federaci udržet podepsal spolu s Mečiarem 26. srpna 1992 dokument, kterým se 1. ledna 1993 z Československa staly ani ne čtyři roky po Sametové revoluci dva samostatné státy.