Sovětská armáda se upelešila na našem území v srpnu 1968. Jejich dočasný pobyt trval až do roku 1991. Přijeli rychle, ale dostat je od nás zpátky do své domoviny nic lehkého nebylo. Velkou zásluhu na tom má právě Michael Kocáb, který se o své dojmy podělil s návštěvníky turnovského divadla. Nejdříve se proaktualizoval do dnešních dní. „V jednom období zavládl pocit, že se staré časy nemohou vrátit. Ale jak ukazují poslední události na Ukrajině, dávají zapravdu spíše v uvozovkách rusofobům. I když jde přesněji řečeno o sovětofoby,“ upozornil. Rusko totiž podle něj obohatilo svět obrovským způsobem v oblasti kultury. „Ale sovětská vedení znamenala skoro vždy nějakým způsobem ohrožení pro svět. S výjimkou Gorbačovova období,“ uvedl.

V roce 1989 jsme tedy byli dle jeho vyjádření v určité příznivé skulině dějin „Kdy na sovětském trůnu seděl člověk osvícenější než ti před ním i po něm, Michail Gorbačov. Který uvolnění napjatých mezinárodních vztahů nazývaných studená válka rozjel,“ konstatoval. Každý si dle jeho názoru uvědomoval jednu klíčovou věc. „Můžeme si udělat sametovou revoluci jakou chceme, ale pokud máme na svém území sovětská vojska, je to na nic. A že o žádné svobodě se nedá mluvit,“ ozřejmil Kocáb.

Zase je tu velký mrak na Východě

Pustil se do historického exkurzu, kdy vysvětlil, že jsme od roku 1918 do roku 1939 byli demokratickou zemí. „Pak přišel Hitler, v roce 1945 nás sice sovětská armáda osvobodila od hitlerovského jha, ale Stalin zároveň zneužil vítězného tažení sovětské armády. Aby si ty země zabral a nahradil jeden protektorát protektorátem jiným. To ovšem ti vojáci osvoboditelé nevěděli. Takže pořád trvá, že jsme jim vděční. Nicméně jejich vůdce toho zneužil. Takže od roku 1945 jsme postupně upadli pod sovětskou kuratelu, která skončila v roce 1989,“ sdělil hudebník a politik.

„Byli jsme tedy svobodnou demokratickou zemí 21 let, poté přišlo dlouhé období nesvobody a nyní máme za sebou 25 let ve svobodných poměrech. A ejhle, zase je tu velký mrak na Východě. Nemusíme to sice vnímat až zas tak ustrašeně. Protože si asi nedokážeme představit, že by Rusové zaútočili do hloubi Evropy, ve které se nalézáme. Ale nemáme sebemenší právo situaci podceňovat. Máme zkušenost, která nám neumožňuje usnout na vavřínech. Protože víme, co to znamená, když se do toho Rusové pustí,“ upozornil.

V listopadu 1989 Kocáb spolu s dalšími věděl, že odchod sovětské armády je první podmínkou toho, abychom se osvobodili. „Už 19. listopadu, dva dny po zásahu na Národní třídě, jsme navštívili premiéra Adamce. Tedy člověka, který se snažil v našich podmínkách navázat na Gorbačovovu perestrojku. Vytyčili jsme požadavek, že kromě vyšetření událostí na Národní třídě by měla být zahájena jednání o odchodu sovětské armády z našeho území,“ zavzpomínal Michael Kocáb. 28. listopadu v krizovém štábu Občanského fóra dokonce napsali dopis generálnímu tajemníkovi ÚV KSSS Michailu Gorbačovovi, ve kterém žádali okamžité zahájení rozhovorů o odsunu, a s Michalem Horáčkem odnesli dopis na sovětskou ambasádu. Už za tři dny dostali zprávu, že Gorbačov dopis přijal s porozuměním.