I když mnozí ekonomové varují, že „šťastný život“ v zemi nemůže být zúžen jen na velikost hrubého domácího produktu, tento čistě ekonomický ukazatel zcela pomíjejí britské společnosti New Economics Foundation a Friends of the Earth, které od roku 2006 zveřejňují pořadí zemí sestavené podle Indexu šťastné planety (Happy Planet Index, HPI). Kritériem pro stanovení HPI je spokojenost obyvatel, průměrný věk, jehož se dožívají, a také zátěž, již za sebou nechávají v životním prostředí.

Index šťastné planety zajímavým indikátorem, který se pokouší měřit kvalitu života ve vztahu k životnímu prostředí. Neodhaluje „nejšťastnější zemi“, ale státy v popředí žebříčku jsou ty, které pro zajištění spokojeného života svých obyvatel nejméně poškozují přírodu. Index ukazuje, že vysoká spotřeba přírodních zdrojů neznamená automaticky štěstí obyvatel a naopak.

Češi patří podle většiny průzkumů mezi nejméně spokojené národy. Potvrdilo to i nedávné šetření společnosti WIN-Gallup International, podle něhož se Česká republika ocitla mezi zeměmi spíše nešťastnými spolu s Tureckem, Jižní Afrikou, Čínou, Indií nebo Ruskem. Sociolog Jan Hartl v té souvislosti poukazuje na sociologickou koncepci Williama Thomase, že o spokojenosti lidí rozhoduje to, jak si věci sami interpretují, a nikoli, jak by objektivně měly být.