Komunální volby a senátní volby jsou za námi. Jak byste obecně hodnotil jejich výsledek?  O čem podle Vás vypovídá?

Je evidentní odklon od tradičních politických stran, cítím také hledání osobností. Rozšířilo se spektrum různých sdružení a místních koalic pro obec či město. Jsem si jist, že v tomto trendu ve velkých městech vytrácí znalost voličů o ideovém zázemí kandidátů a tím i programu, populismus však vítězí.

Na druhou stranu zvláště v menších obcích voliči dobře vědí, kdo je kdo, vidí si do kuchyně.

Také senátní volby ukázaly podobný trend a v Senátu přibydou senátorské kluby, nevím, jestli to bude ku prospěchu legislativního procesu i obecné politiky, zde velmi chybí programové ukotvení.

K výsledku ODS se předseda vyjádřil následovně: „Občanští demokraté jsou znovu zpátky, občanští demokraté mají program, občanští demokraté jsou jedinou silou, která je schopna se postavit levici a populismu. Jsem přesvědčen, že příští volby nepochybně vyhrajeme. Jsme jediná síla, která dokáže vést kontrarevoluci normálních lidí“. Sdílíte tento názor? A co je podle vás třeba nyní udělat proto, aby se výše uvedená slova předsedy strany naplnila?

Občanská demokratická strana je druhým nejsilnějším klubem v Senátu a nejsilnější opoziční pravicovou stranou. To nás nesmírně zavazuje a já věřím, že v tomto závazku je výzva, kterou všichni skuteční občanští demokraté přijmou. Ano, sdílím přesvědčení, že opět můžeme vyhrávat volby. Ale teď nás čeká trpělivá a poctivá politická práce.

V současnosti je pro ODS největším trnem v oku hnutí Andreje Babiše. U voličů ale boduje. Čím si to vysvětlujete a domníváte se, že se udrží u moci i po nadcházejících sněmovních a komunálních volbách, kde bude obhajovat mandáty? Proč?

Nemyslím si, že hnutí Andreje Babiše je největším trnem v oku ODS. Nebezpečím pro parlamentní demokracii jsou nečitelní politici vygenerovaní prapodivnými prostředky. Začíná se také ukazovat, že kandidáti zvolení v komunálních volbách za Andreje Babiše nemusejí splňovat všechny obvyklé požadavky na komunální politiky. Ale teprve jejich skutečná práce, jejich schopnost uřídit rozpočty obcí a měst, jejich schopnost spolupracovat s koaličními partnery ukáže, zda je lidé budou volit i v příštích volbách.

Za nepřijatelné však považuji například jejich personální požadavky na koaliční partnery, ve smyslu, půjdeme s vámi do koalice, ale primátorem nemůže být tento či tento politik, jako se to například stalo v Teplicích. Tak se politika nedělá.

Brzy oslavíme pětadvacáté výročí sametové revoluce. Jste spokojen s polistopadovým vývojem, nebo jste si to představoval jinak?

Vím, jaké představy jsem tehdy měl. Krátce po sametové revoluci přišla velmi dramatická doba, plná osudových změn. Stali jsme se členy NATO, obnovili soukromé vlastnictví, vrátili, co komunisté ukradli, vstoupili jsme do Evropské unie. Komu se o tom ještě na začátku roku 1989 zdálo?

Na druhou stranu dnes vidím ochabující vůli bojovat o demokracii, kultivovat jí a upevňovat. Lidé, a nejen u nás, ale v celém západním světě jakoby ztrácejí dech, jakoby nás blahobyt zbavoval ostražitosti a ochoty podstupovat každodenní zápasy o demokracii. Toho se obávám.

Často hovoří také o tom, že se česká společnost nedostatečně vypořádala s komunistickou minulostí. Myslíte si, že měli politici na počátku devadesátých let postupovat jinak, nebo by to na polistopadový vývoj, nemělo podstatný vliv?

Komunismus je ve svém principu úplně stejná totalita jako nacismus. Ale komunismus stál na vítězné straně po druhé světové válce, proto zůstal tolerován. To se přeneslo i do doby po pádu komunismu ve střední a východní Evropě. Nejsem příznivcem zákazu politických stran, ale to, že u nás zůstala v demokratické společnosti totalitní strana, určitě ovlivnilo to, že jsme se s vlastní minulostí nevypořádali, pořád žijeme v jakémsi přechodném období, čekáme na zhodnocení vlastní minulosti. Ale to, že jsme se s vlastní minulostí dosud nevypořádali, komplikuje upevňování morálních hodnot, na kterých je demokracie závislá.