Publikace obsahuje 15 esejů různých autorů a zachycuje tak reakce z různých perspektiv - z katolického světa, z veřejného mínění, z médií, z mezinárodních vztahů - tak, jak zazněly po oznámení 16. října 1978.

Kniha je prvním svazkem z řady, jež má historicky rekonstruovat pontifikát Jana Pavla II. Autorem tohoto projektu je zakladatel komunity Sant´Egidio Andrea Riccardi; ten na prezentaci řekl, že přišel čas přejít od citů, jež v nás vyvolává Wojtylův pontifikát, k historickému výzkumu. Podle něho nebyl Wojtyla jen šokem, ale také terapií na dvě základní krize křesťanství v roce 1978. První byla krize „východní" Evropy, kde strach vyvolaný komunismem vzbuzoval dojem, že Církev nemůže nic dělat. Wojtyla zde představoval naději.

Druhá krize byla na Západě, kde panovalo domnění, že krizi křesťanství tváří v tvář sekularismu nelze zastavit. Polský papež ukázal, jak prastará Církev může představovat mládí i představivost.

Lucio Caracciolo, ředitel revue Limes, řekl, že volba z 16. října 1978 změnila mezinárodní vztahy. „Určitě změnila „Ostpolitiku" Svatého stolce. Zatímco na Západě převládala opatrnost a přesvědčení, že SSSR bude trvat ještě dlouho, nový papež se díval jinýma očima do jiých časů.

Hanna Suchocka řekla, že největším šokem byla tato volba pro komunistické úřady. Wojtyla byl nebezpečný, protože znal slabosti režimu a nedal se ovlivnit.

Kardinál Re připomněl, že největší dopad měla intenzita jeho modlitby. V Mentorelle řekl, že prvním úkolem papeže je modlit se. A to bylo jeho nejhlubší přesvědčení.

Foto: wordpress.com