Vzácné a dekorační kameny jsou pro lidstvo ceněnou komoditou již po tisíciletí, mnohé měly už od starověku svůj význam v architektuře, interiéru, užitém umění a podobně. Vzácné drahokamy a polodrahokamy jsou už dlouhá staletí využívány k výrobě šperků a vzácných předmětů. Svět drahých kamenů je návštěvníkům výstavy představen formou panelů se základními informacemi o kamenech a jejich využití ve špercích, dekoračních předmětech nebo v užitém umění. Panely jsou doplněny krásnými fotografiemi předmětů z celého světa. Na výstavě mohou návštěvníci také obdivovat umělecké předměty, přírodní minerály a horniny ze sbírek Jihočeského muzea.

Historie využití vzácných a dekoračních kamenů

Už v paleolitu nebyli lidé pouze výrobci a uživatelé kamenných nástrojů, ale také pozorovateli a sběrateli. Občas nalézali zvláštní kameny, nápadně se lišící barvou nebo hmotností, které je někdy více, někdy méně zaujaly. Takové nálezy nebyly zas tak časté, proto se dodnes mluví o „vzácných kamenech“. Nejsme ale schopni říci, zda je tehdejší člověk sbíral ke kultovním či praktickým účelům, nebo zda už tehdy byly objektem sběratelského zájmu.

Dříve lidé nevěděli, že drahé kameny vznikají při zemských procesech, proto se často vyskytovaly představy (jak je tomu dodnes u původních obyvatel v Africe, Jižní Americe, Austrálii nebo Oceánii), že kameny jsou dílem božstev nebo duchů, kteří v kamenech sídlí. Ti pak mohou majiteli kamene pomáhat, ale také naopak škodit.

Drahé kameny téměř v dnešním slova smyslu, tedy opracované do tvaru hlazených nepravidelných muglí, se objevují již v Indii v období před 5 až 6 tisíci lety. Nejdříve se používaly kameny měkčí, postupně se začal opracovávat i tvrdší materiál. Toto umění převzali Sumerové a brzy se rozšířilo do dalších starověkých civilizací; o tehdejším hojném využívání drahých kamenů vypovídá bohatý inventář Tutanchamonovy hrobky.

Obliba drahých kamenů přetrvala i ve starověkém Řecku a Římě, v nálezech se nejčastěji objevuje achát, křišťál, ametyst, akvamarín a smaragd. Často je to ve formě amuletů nebo talismanů s rytinami, které své nositele ochraňovaly a přinášely mu štěstí.

Nejinak tomu bylo i ve středověku. Kameny zdobily šperky, opasky, pochvy zbraní, ale především církevní náčiní, kalichy, monstrance a relikviáře s ostatky svatých – jmenujme alespoň relikviář sv. Maura zdobený téměř dvěma sty drahými kameny. Drahokamy zdobí korunovační klenoty, vnitřní prostory církevních staveb a v dalších staletích i interiéry šlechtických sídel. Moderní svět pohlíží na vzácné kameny už spíše jako na předměty k praktickému či dekoračnímu využití, často vnímáme pouze jejich peněžní hodnotu, ale již jim nepřikládáme takový duchovní význam, jako v dřívějších dobách.