Sexuální obtěžování v ulicích města, medailonek studentské kapely a štěstí, které se může jako štěstí jenom tvářit. To jsou témata tří dokumentů, které ve spolupráci s Centrem dokumentárního filmu (dále CDF) letos natočili žáci ZŠ Seifertova. Každý ze snímků ukázal nejen jiný přístup k žánru dokumentárního filmu, ale hlavně také rozdílné zájmy samotných žáků. Ti si totiž vymysleli nejenom samotná témata, ale zvládli si také – samozřejmě za dohledu profesionálů – vytvořit i námět, scénář a poté v průměru osmiminutové filmy i sami natočit.

„Napadlo nás to na základě vlastní zkušenosti – a navíc si myslíme, že se to tady neřeší tolik jako třeba v Americe,“ vyjádřila po premiéře prvního dokumentu nazvaného Catcalling jeho režisérka Zora Martinková. Název dokumentu odkazuje na fenomén dnešní doby – výrazem catcalling se označuje pokřikování, urážky, oplzlá gesta či další sexuální obtěžování na ulici či ve škole. Dokument přináší vyjádření dívek, které se s takovým obtěžováním setkaly. Protiváhu v něm tvoří mužský hlas, který takové chování obhajuje například argumentem, že ženy samy svým způsobem oblékání k takovému chování vybízejí. Divák se tak může kriticky zamyslet nad problematikou, která nemá snadné řešení, ale rozhodně není v životech mnoha dívek a žen zanedbatelnou okolností.

Druhý film sledoval studentskou kapelu „Co?“ (tímto názvem byl celý dokument též pojmenovaný), tedy partu šesti kamarádů, které spojuje jediné – hudba. Vypořádat se s portrétem takto početné skupiny na několikaminutové metráži dle vyjádření samotných autorů nebylo jednoduché. Rozhodli se proto každému členu kapely položit sérii stejných otázek a záběry točit jak ve studiu, tak na zábavě v obci Jiřice, kam kapelu s kamerami následovali. „Chtěli jsme tím také ukázat, že jak se dneska často říká, že mladí jsou často přilepení k telefonům a obrazovkám, tak že to tak není a dokážou se opravdu zajímat i o jiné věci,“ doplnila režisérka dokumentu Barbora Šilhavá.

Poslední a zřejmě nejvážnější a nejkontroverznější dokument z celé trojice se jmenoval Jsem šťastná?. Ono totiž samotné označení dokument není zcela přesné, jelikož to byl takzvaný hraný dokument. Autorky se rozhodly ohledávat problém deprese jedné spolužačky, která na první pohled budila dojem suverénní a šťastné dívky, prostřednictvím fiktivních rozhovorů s kamarádkami, přičemž si samy zahrály všechny role – vše bylo doplněné intimním komentářem sledované dívky. Teenagerka Mia se snažila vyrovnat s neopětovanou láskou, nedůvěrou v přátelství a tlakem ze strany rodičů ohledně prospěchu. „Obdivuji, že jste si vybraly tak těžké téma, které je často i mezi holkami a kamarádkami tabu,“ ozvala se po premiéře z hlediště jedna z divaček.

Centrum dokumentárních filmů

Žáci se tvorbě filmů věnovali hodinu a půl každý týden. Jejich zázemí bylo v Kině Dukla, kde také probíhala premiéra, často však natáčeli v terénu, tedy ve školách či v ulicích Jihlavy. Na dokumentech spolupracovali také další odborníci, natáčení dokumentu Catcalling se přímo účastnily například školní psycholožka ZŠ Seifertova Marie Vyhnanovská či učitelka Lenka Boudná. Zmíněný známý český dokumentarista Vít Klusák, který dle vyjádření lektora Přemysla Martínka z CFD mimo jiné „řekl, že by se to celé mělo udělat jinak“, ale žáky od jejich původních vizí neodradil, a filmy tak mohly spatřit světlo světa před téměř zaplněným sálem.

CDF kromě podobných individuálních projektů pořádá také pravidelné kurzy pro žáky i studenty všech věkových kategorií. Filmy dětí z kroužků CDF bude možné vidět též ve středu 21. června opět v Kině Dukla. Dokumenty se budou týkat pátrání po jihlavských záhadách a vzpomínek na společenský život Jihlavy v průběhu posledních desetiletí. Více informací zjistíte ZDE.