Potom už se v přednáškovém sále všechno točilo okolo světla. Šestadvacet dětí a dospělých se z poutavého vyprávění dovědělo – a na zajímavých pokusech také přesvědčilo – že světlo má svou rychlost i barvu, šíří se, láme a odráží, že vytváří stíny i optické klamy.

„Chceme, aby si lidé všímali obyčejných věcí kolem sebe, v tomto případě světla. Denně se s ním setkávají, ale nenapadne je si s ním pohrát,“ poukazuje odborná pracovnice hvězdárny Naďa Lenžová, jejíž program nabídl návod, jak si hrátky se světlem užít v domácím prostředí.

Při osvětlování hranolu různobarevnými světly lidé hádali, kolik stínů uvidí, na promítacím plátně vytvářeli prstovou stínohru a na filtračním papíře pomalovaném fixou a zdola vlhčeném vodou sledovali rozkládání barev.

„Zaujal mě pohled speciálními brýlemi na lom světla, viděl jsem ho v duhových barvách. Celé to byl výborný zážitek,“ pochvaloval si jedenáctiletý František Dostál z Valašské Bystřice, zatímco jeho o dva roky mladšího bratra Jakuba uchvátily prováděné experimenty a pozorování Slunce přes skleněný filtr.

František Hlaváč vystudoval optiku. Byl to on, kdo svým vnučkám Renátě a Oldřišce návštěvu hvězdárny navrhl a s radostí potom sledoval, jak je program upoutal. „Více takových pořadů a praktických ukázek, protože děti to zajímá a rády se podívají,“ přimlouvá se muž z Bystřice pod Hostýnem.