„On i jeho manželka, ani jejich synové se války nedožili, ale zbývající část rodiny musela nastoupit do transportu. Většina z nich se z války nevrátila a zemřela v koncentračních táborech. To štěstí měli jenom jedna dcera se svým manželem, a tak jsme velmi rádi, že jsme tady přivítali jejich potomka,“ řekla Soňa Krátká z Regionálního muzea ve Vysokém Mýtě po položení stolpersteinů.

„Jsem velice dojatý, protože dnes je velice dojemný den. Je to příběh mých rodičů, kteří mi hodně vyprávěli o dětství, když v tom domě žili, respektive moje maminka mi ho vyprávěla. Pro mne je to dnes takové zadostiučinění. Jsem tady pro moje rodiče a jsem rád, že si je tady mohu připomenout. Patřili do Československé republiky, byli to Češi a bylo pro ně těžké rozhodnutí odejít po válce do Izraele. Před válkou jim všechno sebrali, přišli o majetek. Válku se jim podařilo přežít, vrátili se zpátky, ale za komunistů tady pro ně byla opět těžká doba. S těžkým srdcem odcházeli. Museli všechno opustit. Ztratili všechno. V Izraeli byli přistěhovalci, neměli nic. Připomínali si Československou republiku a já jsem rád, že jsem to mohl dnes připomenout,“ řekl Michael Schwarz, syn přeživších Evy a Otto Schwarzových.

Mezi vzácnými hosty, kteří do Vysokého Mýta přijeli, byla také velvyslankyně Státu Izrael Anna Azari, či ředitel Památníku Terezín Jan Roubínek.

„My se snažíme připomínat tato jména nejen formou cedulek kamenů zmizelých, která dáváme před domy, kde ti lidé trávili šťastná léta svého života, ale jsme velmi rádi, když se nám podaří zaujmout studenty vysokomýtského gymnázia, kteří s námi chodí po kamenech, pečují o ně a tím si vždycky znovu oživíme příběh předchozích kamenů a připravíme se tak symbolicky na další rok,“ řekla Soňa Krátká.

Díky tomu se studenti učí dějiny učí zajímavou formou a poznávají příběhy konkrétních lidí, kteří před desetiletími tvořili nedílnou součást Vysokého Mýta.

„Já si to neumím představit, protože mi to přijde úplně neskutečné, že se něco takové opravdu dělo,“ řekla studentka Barbora Čejková z kvarty vysokomýtského gymnázia. „Jednak si připomínáme lidi, jejich konkrétní příběhy, ze kterých se můžeme nějak poučit a vzít si něco do našeho života, ale zároveň se můžeme poučit z chyb ostatních lidí,“ řekla Sára Lišková, studentka 1. ročníku.

Ve městě žilo židovských rodin vícero, proto i v příštím roce přibudou další kameny.