Den válečných veteránů se slaví celosvětově 11. listopadu u příležitosti ukončení krvavých bojů první světové války na západní frontě v roce 1918. Dnes má již svátek i širší poselství. Vedle vojáků, kteří prošli bitevními poli obou světových válek, připomíná i dnešní vojáky, kteří se účastní současných konfliktů nebo armádních misí, a v širším slova smyslu i všechny, kteří se postavili zlu a bojovali za svoji svobodu.

Znojemská vzpomínková akce proběhne na symbolickém místě, ve spodní části hřbitova, kde se nachází vojenské pietní místo. „Vojenský hřbitov v Louce upomíná na časy první světové války 1914-1918, kdy byl v Louckém klášteře zřízen veliký záložní lazaret, zejména pro vojáky s infekčními chorobami. Pietní místo střeží betonová socha vojína ze znojemského císařského a královského 99. pěšího pluku, která byla dokončena v posledních týdnech války v říjnu 1918. Nad hroby zemřelých vojáků se dochovalo 180 betonových křížů, cedulky se jmény vzal již bohužel čas,“ popisuje místostarosta Jiří Kacetl.

Na pietním aktu zazní hudba v podání Vojenské hudby Olomouc i modlitba za padlé vojáky. U bílých křížů zapálí příchozí jako vzpomínku svíčky a jako výraz úcty a vděku válečným veteránům a bojovníkům za svobodu bude všem na klopy kabátů připevněn květ vlčího máku, který je symbolem svátku.

Ač slavíme svátek 11. listopadu, pro nás skončila 1. světová válka o něco dříve. „Málo se připomíná, že pro naše pradědy z Moravy, bojující tehdy vesměs v barvách Rakousko-Uherska na italské frontě, válka skončila již o týden dříve, 3. listopadu, kdy bylo u Padovy podepsáno příměří mezi vítěznými mocnostmi Dohody a rozpadající se habsburskou monarchií,“ vysvětluje místostarosta. „Itálie se nicméně tehdy vůči našim vojákům nezachovala čestně. Po podepsání příměří došlo k masovým zatýkáním. A nic na tom nezměnil ani vznik Československa. Naši chlapi se pak k rodinám domů vraceli až na jaře 1919,“ doplňuje historické souvislosti Kacetl.