Děkuji, vážený pane předsedající. Vážený pane ministře, kolegyně, kolegové, já se přiznám, že jsem v rámci projednyávání tohoto návrhu zákona narazil na trochu jiný problém, než je vlastně to gró toho zákona, tak jak je předkládán a co tady říkal kolega Patrik Nacher.

Ale musím říct, že ten problém - já jsem na něj narazil úplně náhodou, ani to nebylo cílené, že by mě oslovili lobbisti, protože máme, řekl bych, trošku problém na trhu s plněním propan-butanových lahví, hlavně těch, které jsou větší než objem dvě kila, resp. pět, deset, třicet tři kilo. A bylo mé překvapení, když jsem zjistil, jak celá tato záležitost funguje. Já jsem se snažil dopátrat pravdy, psal jsem panu ministrovi, odpovídal mi pan náměstek Neděla. A já se přiznám, že mě ty odpovědi moc neuspokojily, protože já si myslím, že chceme, aby ten trh fungoval bez zádrhelů, bez soudních sporů, bez konkurenčního boje, řekl bych prostředky, které do něj nepatří, a tady ta situace podle mě není úplně dobrá.

Musím říct, že vlastně tady na trhu funguje asi sto nebo více než sto stáčíren plynu do těchto lahví a je tu problém vlastně, že někdo ty lahve musí opravovat, někdo je musí revidovat a samozřejmě vždycky by to měl dělat vlastník té lahve. A tady je ten zakopaný pes, kdo vlastně ten vlastník lahve je. Já musím říct, že do roku - teď to tady někde mám napsáno, abych se nespletl - do roku 1994 byl vlastníkem komplexního obalového fondu tlakových lahví na území České republiky pouze jeden jediný subjekt, a to Český plynárenský podnik, státní podnik. Ale od 1. 1. tohoto roku se z (nesrozumitelné) skupiny státního podniku vyčlenily jednotlivé odštěpné závody, plnírny České Budějovice, Karlovy Vary, Dýšina, Satalice, Opatovice, Horní Suchá, Hustopeče, které ale byly následně privatizovány. No a tady teď je problém, protože já to vnímám jako souboj velkých plníren a malých plníren a vlastně jak to s možností plnit ty lahve vůbec je. Asi každý z nás nebo většina z nás máme doma gril, kde používáme tyto tlakové nádoby, většinou desetikilové, někdo dvoukilové, ale toho se netýká, tam je ten trh naprosto volný. A tady u těch větších nádob je problém, protože je vlastně otázka za prvé, co jsou ty privatizační lahve, které nejsou popsány nějakými evidenčními čísly a (nesrozumitelné) na trhu a teď si vezměte, a jsou tu další lahve, které si nakoupily jednotlivé stáčírny, většinou ty větší a možná i ty menší, a teď jak ten systém může fungovat.

Já nevím, já jsem si před lety koupil tlakovou lahev, potřeboval jsem ji, normálně jsem si ji zaplatil a měl jsem naivní představy, že ta flaška je moje. No to asi je velký problém, protože když spotřebujete plyn a přijdete většinou na čerpací stanici nebo do obchodu, kde ji provozuje tento obchod s těmito lahvemi, tak vám vlastně vymění lahev. Nedají vám tam ten plyn do té lahve v té výdejně. To musí do té stáčírny a tady je problém, protože vy tam dáte svoji lahev, ale vaše lahev se vám nevrátí, dostanete jinou lahev. Myslím si, že jako uživateli, jako spotřebiteli je mi to jedno, já potřebuji, aby ta lahev byla funkční, aby v ní bylo tolik plynu, kolik v ní má být, abych si koupil to, co jsem si prostě objednal a to, co jsem si zaplatil. Ale problém je, že vlastně ty lahve putují dál. Ony jsou dneska různě označovány a měly by putovat do těch jednotlivých stáčíren, kde jsou vlastnicky ty lahve napsány, protože oni se musí starat o to, že vlastně ty lahve budou bezpečné a zároveň mají jistotu, že je můžou plnit.

A teď si vezměte, že se stane, že ty lahve se dostanou do jiných podniků, do jiných stáčíren, které ty lahve prakticky nevlastní a oni se je bojí naplnit, protože na ně může skočit inspekce a zjistí, že je to problém, že ta lahev jim vlastně nepatří a že ji nemůžou ani naplňovat. A tohleto je předmětem obrovských, řekl bych tahanic a řekl bych konkurenčního boje, kdy ty velké podniky, které tady na území České republiky operují, se snaží ty malé stáčírny prostě zlikvidovat. No ale tak to je, to je realita. Dokonce se dějí takové věci, že lahve se přebarvují, že u těch lahví se utrhuje límec, převařuje se ten límec, aby vlastně to vlastnictví skončilo někde jinde. A já si myslím, že ten stav, který je na tomto trhu, je prostě dlouhodobě neudržitelný. Já to chápu, když si někdo nakoupí ty lahve, takže vlastně jsou jeho, ale teď je otázka, jestli to já koupím jako zákazník, jestli si vlastně kupuji jenom právo na zálohu na tu lahev, což takhle prodaná ta lahev rozhodně nebyla, a že vlastně já nejsem účastník toho obchodu s tím plněním. Já jsem jenom ten, který prostě bere lahev od kohokoli, hlavně když je v tom to zboží, které jsem si objednal a ten plyn je v tom objemu, který potřebuji.

Kdybych vám tady četl - a já to nemívám ve zvyku - důvodovou zprávu a vyjmenovával tam všechny ty... (V sále je hluk.) Já chápu, že vás to nezajímá, ale mělo by. Já mám čas, já to zopakuji. Já vám přečtu tu důvodovou zprávu, jestli chcete, já nikam nespěchám. Pane předsedající, mohl byste mi zjednat trošku klidu? Já se omlouvám, pane předsedající, že vás ruším, ale byl bych rád, kdyby tady bylo trochu klidu. Já mám pocit, že asi už nikdo nechce grilovat nebo já nevím, nebo je mu to jedno, nějaká lahev sem, lahev tam. Ale já si myslím, že to jedno není. Dostal jsem vlastně odpověď, když jsem se snažil dopídit, když jsem dal pozměňovací návrh, který vlastně říká, že ta lahev se může plnit v jakékoli stáčírně, která splňuje normy a která má to zařízení, tak to vzbudilo poprask. A vlastně dověděl jsem se od zástupců ministerstva, že ta situace je v pořádku, že takhle je to správně nastaveno.