Děkuji, vážený pane předsedající, pane ministře, kolegyně kolegové.
No, tak to bychom ani nebyli snad ve Sněmovně, kdybychom se tady zase všechno nezačali vyčítat, kdo, co, kdy, jak a podobně. A trošku zapomínáme, že vlastně ten problém se vlastně akceleroval energetickou krizí a víceméně pak do toho zasáhla i válka na Ukrajině, když se přišlo na to, že vlastně budeme mít velké problémy s těmi surovinovými základnami pro energetiku.
A já musím říct, že ta diskuze o tom, "když vy vo štok, tak my od dva" mně tady fakt nepřipadá úplně normální. Protože přece účelem je tak, abychom zajistili legislativně, abychom byli bezpečnou, energeticky bezpečnou a cenově přiměřenou zemí pro své obyvatele. To je přece základ návrhu těchto zákonů. Já děkuju za důvěru od kolegy, hospodářský výbor. Já teda musím říct, že jsem si osobně všechny ty zákony prožil, protože všude jsem byl zpravodaj za ty poslední dva až skoro tři roky a ty věci se opravdu nerodí úplně lehce. Jsou to nové věci. V řadě případů se zavádějí úplné novinky. My jsme se rozhodli, že prostě půjdeme od centrální energetiky k decentrální energetice a najednou se zjistilo, že to bude velký problém.
A pak do toho přijde ta zelená ideologie, která, prostě ta Evropa taková je, takhle nám to prostě, takhle se na tom shodli ti evropští lídři. A nyní se ukazuje, že ta cesta asi není úplně v pořádku, protože ten cíl je správně, ale ta cesta tak, jak se to provádí, podle mě není dobře. Je to špatně, ničí to konkurenci našeho průmyslu, zdražuje to život našim občanům a myslím si, že to je cesta do pekel. A pokud rychle nezatáhneme za záchranné brzdy, tak Evropa proti Americe a proti Asii prostě ztratí drive. Možná, že už ho dávno ztratila, jako já si myslím, že už ho ztratila, ale je potřeba v tuto chvíli prostě zapojit zdravý selský rozum, abychom se k tomu vrátili.
Tady kolega zpravodaj Kubíček prostřednictvím pana předsedajícího říkal, že to není o ceně energií. No samozřejmě, že to o ceně energií, protože on říká, to nebude levnější. Ale já říkám, hlavně ať to není dražší. A výrazně dražší. Protože jak to v té Evropě funguje. My máme dneska společný trh a na tom společném trhu je to fajn, když je všeho dostatek. No a celá Evropa jede tuhle Zelenou cestu, tenhle Zelený úděl.
No, a co se děje? Některé země jsou na tom lépe, mají lepší přírodní podmínky pro ty obnovitelné zdroje. Některé země z minulosti jsou dobře vybaveny atomovými elektrárnami. My ne, my jsme se o to pokoušeli, bohužel na té cestě jsme dvakrát zhavarovali. Jednou to bylo, když se zrušil tendr na Temelín a podruhé, když jsme bojovali, aby Rosatom nebyl v zakázce na dostavbu Dukovan a případně Temelína. To je prostě fakt, to je realita, prostě to jádro se zpomalilo a teď jsme v situaci, kdy musíme řešit tu dobu, která určitě přijde - že ty stabilní zdroje, které potřebujeme jako základ, prostě nám budou končit. Uhelné elektrárny nekončí kvůli tomu, že by to bylo z nějakých ideologicko-zelených důvodů. Ony nám budou končit proto, protože ekonomicky to nevyjde. Silová elektřina sice relativně nízká v tuhle chvíli, ale ty emisní povolenky, a to už tady taky padalo, vylezly někam, kam jsme nechtěli.
Mohou Němci přestat cítit vinu za své rodiče, prarodiče a praprarodiče, jak jim radí Elon Musk?Anketa
A jestli si někdo myslí, že to nebyl záměr těch zelených ideologů, aby to takhle bylo v Evropě, tak já ho vyvedu z omylu. Samozřejmě, že bylo. Když z něčeho uděláte kapitálový derivát, no tak kapitálový trh neustále roste, to znamená, cena té povolenky musí růst. Protože kdyby nerostla, tak by to nebyl derivát kapitálového trhu. To si řekněme na rovinu, tak to prostě je.
A teď najednou všichni v Evropě zjišťujeme, že máme drahou elektřinu, že jí máme málo a že nejsme konkurenceschopní. Teď do toho přišel Donald Trump, který nám to pěkně vytmavil. No, a teď co s tím, že jo. Tenhle přechod na ty paroplynové elektrárny. No, tak jako řekněme si úplně otevřeně, je to potřeba udělat, abychom měli dostatek té stabilní elektřiny v každou dobu, v každý okamžik, protože když je něčeho málo potom v té Evropě, tak končí solidarita, samozřejmě. A bere se ten nejdražší zdroj.
A pokud nebudeme mít ten proud v dostatečném množství a budeme ho kupovat někde venku, no tak si to ty země samozřejmě nechají zaplatit a může nastat ještě horší varianta, že oni nám nebudou mít co prodat. A to pak jsou regulační stupně a to známe z doby dávno minulé, kdy jsme (nesrozumitelné) v České republice a já si to pamatuju jako kluk, říkalo se tomu uhelné prázdniny. A to přece nikdo nechce v tuhle chvíli.
Takže teď přecházíme na ten plyn. To urychlení výstavby je jasné. Já jsem rád, že jsme se k tomu nějak dopracovali. Myslím si, že po těch úpravách, které jsou navrženy v tom zákonu, i na ty turbíny nakonec dosáhneme. Že to nebude tak, jak to vypadá teďka na první okamžik, že se odstraní ty nepřekonatelné podmínky pro dodavatele těch turbín, aby prostě byli schopni nám je dodat. A ne, aby se spokojili s nějakými tendry dlouhodobými s nejistými výsledky. Je to prostě strategická záležitost, ty turbíny. Já doufám, že všichni to takhle chápou a že takhle se k tomu budeme všichni stavět.
Ten plyn, no plyn je taky fuj ekologicky. Tu se budeme vyprávět. Možná, kdybychom se podívali na ekologickou stopu plynu, tak zjistíme, že zlaté dobré uhlí. Ale to těžko vysvětlíte těm ekologům a těm, kteří jsou nadšeni pro tu zelenou ekonomiku a energetiku. To těžce vysvětlíte. A co se stane, až Evropa řekne, že plyn už ne. Tak zas bude muset předělávat. Taky mimochodem ty kapacitní mechanismy na ten plyn tam musí být, protože jinak nikdo tu turbínu, nikdo tu elektrárnu nepostaví.
A tady vlastně nám teď do toho zapadá několik věcí. Tady vlastně budeme stavět plyn, máme páteřní síť NET4GAS, plyn budeme kupovat, plynu je dost, ale bohužel má jednu nevýhodu pro Českou republiku. Nemáme ho tady, musíme ho dovážet. To je zásadní rozdíl před uhlím. Největší problém byl dohodnout mechanismus, jak ukončit provoz těch hnědouhelných elektráren. Já si pamatuju na doby, kdy zcela vážně se politici hádali, jestli to má být rok 2032, 2033, 2037. Naprosto zcestná debata. To uhlí skončí v okamžiku, kdy prostě už nebude vydělávat majitelům vůbec nic. A ta situace hrozí, ale já přesto doufám, když se nám podaří postavit tyhle ty paroplynové elektrárny v reálném čase, že k tomu nakonec nikdy nedojde. Když se podíváte na ten mechanismus, tak on není úplně jednoduchý. Není to jednoduché. A tady jsme narazili na velké problémy se dohádat na tom, jak ten mechanismus má vůbec vypadat. Fakt to není jednoduchá záležitost, tohleto. A navíc není cesta zpátky v tom mechanismu už potom jakoby, jo, když už se do toho jednou ta elektrárna dostane, tak už není cesta zpátky.
Já jsem přivítal, že nakonec k nějaké dohodě došlo, že snad najdeme tady ve Sněmovně, řekl bych, reálný základ našich rozhodování. Že se vykašleme v tuhle chvíli na ty ideologické věci, na ty stranické věci, že si tady nebudeme vyčítat kdo co, protože historie prostě se stala, ta už jiná nebude. Možná historici (?), třeba někdy tendence tu historii popisovat podle svého pohledu. No, mimochodem politici taky jako, co si budeme vyprávět. Ale nicméně to se stalo a teď je potřeba se dívat dopředu. Je potřeba tenhle návrh zákona schválit a věřím tomu, že pokud se to podaří, tak ta transformace bude o to snazší.
Nedělám si iluze, že v některých věcech třeba budeme muset některé záležitosti upravit. To tak je, prostě ten vývoj je tak překotný a uvidíme, co se v Evropě bude dít v příštích letech, ale rozhodně Evropa, pokud nezařadí, řekl bych, nižší rychlost přechodu na tyhlety bezemisní energetiky a ekonomiky, tak na to šeredě doskáče.
Trump to řekl úplně jasně, že prostě na to úplně kašle, že prostě pro ně je základ priorita Spojených států. A pokud Evropa bude pořád taková, že bude říkat, no, my chceme taky tu prosperitu, ale chceme to životní prostředí mít úplně nejlepší a za každou cenu, to cítíte, že ty dvě věci nejdou dohromady. To prostě nejde dohromady. Takže musíme najít nějakou střední cestu, aby ten přechod se uskutečnil v nějakém slušném reálném čase, takzvaně lidově řečeno, bez ztráty kytičky.
Já musím říct, že bude to ještě těžký boj, protože ti ideologové se nevzdávají. Ono je to strašně krásné všem vyprávět, tak chceme tu přírodu mít hezkou. Já říkám ano, ale musíme na to mít. A teď si vezměte, kdyby, nedej bůh, že by se stalo to, že prostě ten průmysl to nevydrží v Evropě, tak kdo bude dávat ty peníze do ochrany té přírody? No, nikdo. Ti, kteří o tom nejvíc křičí, nedávají prakticky nic. Možná v nějakých svých daních, a to ještě nevíme, kdo je platí.
Takže já bych poprosil moc. Fakt, vykašleme se teďka na ty půtky, udělejme tenhle návrh zákona. Samozřejmě, bojujme o to, jak to má vypadat, to je legální. Ale důležitý je ten cíl. Chceme to, dosáhneme to a bude to fungovat.
Já vám děkuji za pozornost.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
