Já děkuji, paní místopředsedkyně. Dámy a pánové, pane ministře, chtěl bych vaším prostřednictvím říct paní kolegyni Vildumetzové, že už nejsem starostou řadu měsíců. (Poslankyně Schillerová mimo mikrofon: To je škoda.) No, možná to škoda je, ale prostě to je realita. Ale já jsem chtěl říct jinou věc.

Já nechci vystupovat už tady ke stavebnímu zákonu, ale musím říct, že je potřeba se vrátit do doby asi před pěti lety, kdy byly volby sem do Poslanecké sněmovny a všichni jsme chtěli nový stavební zákon. A teď je bizarní situace v tom, že tehdejší koalice si schválila něco, co já nazývám pozvolnou destrukcí veřejné správy. Bohužel. My tady mluvíme o systémové podjatosti, ale ona je v promilích, když si to tak řekneme. A navíc to dělají stejní lidé, jako to dělali vždycky, ty změny stavebního zákona, já si to pamatuju v letech a každá změna byla samozřejmě - jak jinak než k horšímu, vždycky to zdelšilo přípravu na tu stavbu.

Ale já bych si fakt přál, abychom tady vedli debatu prioritně k tomu, jak má vypadat veřejná správa, a potom řešili ty dílčí úpravy, to co kdo bude dělat. A to tady neproběhlo. A fakt nezlobte se, já chápu, že bráníte svůj návrh zákona, nakonec jste si ho tady prosadili přes náš odpor, přes odpor většiny starostů tady na tomto sále, a tak se nedivte, že to nechceme. A já to nechci z toho titulu, že je to opravdu destrukce veřejné správy. A abych byl úplně spravedlivý, my jsme to taky udělali kdysi, já jsem tady teda nebyl, já bych křičel, a bylo to ohledně úřadu práce a sociálních záležitostí. A bylo to špatně, to si řekněme na rovinu. Bylo to špatně. Já nevím, kde se ve vás bere ta představa, že stát umí všechno nejlíp. Tu já teda rozhodně nesdílím. A opravdu bavme se o tom, jak má vypadat výkon veřejné správy jako celku. A pak si řekněme - to tam nepatří, bude to dělat stát, nebo naopak - to tam patří a stát to dělá špatně. A pokud tohle neprovedeme, tak ty diskuse (Předsedající: Váš čas.) tady budou bizarní jako dneska! (Potlesk poslanců koalice.)