Vážené kolegové, vážení kolegové,

já možná jenom na to, co tady proběhlo, ta přestřelka s kolegyněmi a s paní ministryní, a to prostřednictvím pana předsedajícího na paní kolegyni Pastuchovou. Já si umím představit, že některá vláda může dát malé částky. Bohužel, umím si to představit, a to je to, co mě děsí.

Chtěla bych říci, že tento návrh zákona, ač z některých stran, asi převážně opozice, teď bude znít, proč to měníme, proč se snižuje věk, proč tam řešíme další opatření, hygienické věci atd., tak je právě z toho důvodu, že když se v roce 2014 přijímal tento zákon, tak opravdu vznikal za doby, kdy byl velký nedostatek míst v systému v mateřských školách a v době, kdy opravdu byl velký problém pro dvouleté a tříleté děti, protože se změnila rodičovská. Víme všichni, že opravdu většina rodičů se snažila dát ten rok a půl a pak s dvouletými dětmi nevěděli kam s nimi, protože se chtěli vrátit do pracovního systému a v mateřských školkách pro ně nebylo místo a ani stát nedokázal v té době zabezpečit jiné věci.

Na druhou stranu se přijal zákon, který opomíjel jakékoliv hygienické podmínky, stravovací podmínky, personální věci a nechalo se to prostě rozvolněné, tak aby si ten systém to upravil víceméně podle svého.

Proto my, KSČM, jsme s tím měli velký problém, protože se jedná nebo mělo jednat o nejmenší děti a myslíme si, že stát by opravdu měl mít dozor nad tím, jak je o ty děti pečováno, i když je to v soukromých rukách.

Určitě nemáme problém s tím, že dneska provozují dětské skupiny především soukromé subjekty, ať už třeba neziskové organizace, ale jsou to třeba i samosprávy nebo jiné formy státní správy. Víme, že dětské skupiny jsou i při ministerstvech, ale tímto návrhem říkáme, že státu opravdu není jedno - a jsem ráda a jsem hrdá na to, že KSČM se podílelo na původním návrhu - že péče o nejmenší děti by měla být opravdu především kvalitní, aby ani rodiče neměli strach, jak je o děti pečováno a postaráno.

Také konečně musíme přiznat v tom návrhu, že dětské skupiny mají být péčí o ty nejmenší. My jsme doslova skřípali zuby, když se hovořilo o spodní hranici věku, o půl roku dítěte. Je to opravdu asi na diskusi. Na druhou stranu víme, že individuální přístup v každé rodině je zcela jiný a asi jsme si všichni vědomi, že půlroční dítě by nemělo být dáváno do dětské skupiny na dlouhou dobu. Mělo by to být jen na nezbytnou dobu, protože takhle malému dítěti je asi nejlépe s mámou nebo s tátou.

Na druhou stranu je potřeba zajistit i v rámci nějaké individuální záležitosti, aby i o tak malé dítě bylo kvalitně a dobře postaráno. Proto i my jsme ustoupili původně z toho požadavku, aby dětské skupiny byly pro děti od jednoho roku a jenom doufáme, že mladší děti do jednoho roku tam budou dávány velmi zřídka. Na druhou stranu se na to myslelo i v počtu pečujících osob, tak jak je předloženo.