Takže dobré ráno, vážení spoluobčané, dámy a pánové. Načasování této mimořádné schůze je absolutně perfektní. Zítra je totiž 17 listopadu, Den boje za svobodu a demokracii. Spousta lidí bude mluvit o demokracii a naše média nám budou jako tradičně každý rok přinášet reportáže o demokracii.

Při této příležitosti bych vám tady chtěl něco přečíst. Napsal to jeden můj dobrý známý a mně se to moc líbí. Ve spoustě věcí mi mluví z duše. Je to tedy o demokracii, takže budu rád, když budete poslouchat.

17. listopad je svátkem, kterým si dnes připomínáme, zítra, a už je to vlastně 33 let, 34 dokonce, počátek naší moderní demokratické státnosti. Připomínáme si listopadovou revoluci, celonárodní revoltu lidí proti upadajícímu socialistickému systému, ve které se lidé dokázali spojit v odporu proti totalitní moci. Dnům, kdy se národ vzepřel dominantní politické síle, zasahující do všech aspektů života tehdejší společnosti a dokázal ji odstavit. Lidé dokázali odstavit politickou moc demonstracemi a generální stávkou. Vládu, která nedokázala poskytnout lidem jejich přirozená práva, rozvíjet svobody a vést otevřený dialog o problémech země, která již nedokázala rozvíjet ekonomický potenciál vlastního státu. Vládě, která ostrakizovala kritické názory, trestala je vězněním, vyhazováním z práce, zastrašováním a nátlakem. Moci, která se udržovala silou zbraní globálně působícího sovětského impéria, jemuž byla podřízena vojensky, politicky i ekonomicky a která prostřednictvím státem a politikou provozovaných médií lhala vlastním lidem o skutečném stavu země, ekonomických problémech země, strukturálních problémech, které již nedokázala řešit.

Demokracie nám po revoluci přinesla svobody, o kterých se nám za předchozího politického systému mohlo jen zdát. Důkazem je množství politických směrů, které dnes zastupují občany v otevřeném politickém zápase. Jsme za tuto možnost, toto právo, velmi vděčni a velmi si jej vážíme. Demokracie je politickým systémem, ve kterém mají lidé možnost a naději, že svá práva a potřeby účinně a mírumilovně prosadí.

Mají právo se organizovat, shromažďovat, veřejně prosazovat své myšlenky, vést politický dialog, v politickém zápase získávat své příznivce a podporovatele a takto krok za krokem prosazovat své vidění světa a zároveň potřebné věci pro stát a společnost. To je demokracie. Dnes žijeme v systému, který ze sebe nedokázal setřepat praktiky a postoje minulého režimu. I dnes bohužel jsou oponenti, lidé a stejně jako politická uskupení mimo parlamentní aktivity, kteří nesouhlasí s vládní politikou, často v postavení, kdy vládnoucí režim a jeho podporující média jsou označována jako antidemokratická, antisystémová, dezolátní, proruská a podobně. Ano, tito lidé a ta uskupení. Je to tedy podobná praktika, jakou používali kdysi i komunisté. Pro ně byli jejich odpůrci antisocialistickými živly, pomatenci a zkrachovalými existencemi. Dnes lidé, kteří kritizují systém politiků i ekonomické přešlapy vlády, jsou zesměšňováni a napadáni ve svých postojích. V přirozených zápasech o postavení a prosazováni svých přirozených zájmů jsou lidé, tak i opoziční politici, stavěni do rolí, kdy jsou označováni jako ohrožení demokratického zřízení. Představitelé opozice jsou nuceni se bránit dlouhodobé systematické denunciaci. Denunciaci. Lidé, kteří projeví veřejně svůj názor, se často ocitají v postavení, kdy jejich veřejné postoje vedou k jejich ekonomické ostrakizaci v práci, ve společnosti, v životě. Kritika jak v rovině politických, tak i ekonomických přešlapů vlády a systému je zhusta nálepkována jako nepřátelská tomuto zřízení. Manipulativně je označována jako neuvědomělá, nevzdělaná a bůhvíjaká ještě. Je to dlouhodobý problém. Dříve byly za antisystémové, xenofobní, rasistické považovány názory, které upozorňovaly na skutečnost, že evropská migrační politika má řadu problémů, které společnost zatíží a přinese velké strukturální problémy. Dnes vidíme, že tehdejší kritici měli v lecčems pravdu. Žijeme v době velkých agend: Green Deal, rozsáhlá migrace, ilegální migrace, žijeme v době ostrých válečných konfliktů, tématem společnosti je klimatická změna nebo prosazování různých globálních trendů. Demokracii by mělo jít o to, abychom měli možnost společně nad těmito jevy kriticky a solidně uvažovat, čelit výzvám, ohrožením a být schopni pojmenovávat a využívat příležitosti k vlastnímu rozvoji. Děje se tak? Ani náhodou. Skutečnost, žitá skutečnost ukazuje čím dál naléhavěji, že jsme ve vleku mediálních diskursů, které nevznikají z našich potřeb a zájmů. Kritici, opoziční parlamentní i mimoparlamentní strany a hnutí, lidé v ulicích, lidé na demonstracích, lidé, na které těžce doléhají přešlapy a omyly vládních polistopadových politik, globálních agend či stejně tak naprosto tristní účinkování této aktuální vlády jasně a zřetelně pojmenovávají podstatu problému. Vědí jednoduše, často dříve než vláda, dříve než média retušující realitu, kde společnost, stát i systém ve skutečnosti selhává.