V současné době čelí naše země bezprecedentní krizi. A nejen naše země, ale až na malé výjimky vlastně celý svět. Zdravotní situace, která měla být po vypuknutí koronavirové krize v čínském Wu-chanu předvídána a měly být činěny příslušné přípravy, vtrhla nejen k nám, jako vichřice.

Nechci se stavět do pozice, že po bitvě je každý generálem, ale máme proboha snad nějaké experty epidemiology, máme snad nějakou rozvědku a zpravodajce ze zahraničí, kteří tu situaci museli vidět. Nikdo však nedbal ojedinělých upozornění na vážnost situace. Nebezpečnost situace byla podceněna a bagatelizována i nejvyššími představiteli.

Avšak po vypuknutí této pandemie na našem území se našlo mnoho expertů, kteří si troufají předpovídat další vývoj. Dávají rozličná varování, která druhý den odvolávají a staví se na druhou stranu. A tak nevíme, jestli se máme chránit nebo promořit, jestli budeme mít roušky napořád nebo na 14 dnů, jestli do zahraničí vyjedeme za dva roky nebo příští týden. Jistě, záleží to na momentální situaci, kterou však nedokáže pár dnů dopředu nikdo ani vypočítat ani odhadnout. Z toho pak vyplývají různá protichůdná nelogická rozvolňovací opatření dle kultovní hlášky pohádkového krále - odvolávám, co sem odvolal a slibuji, co sem slíbil.