Dobrý den, kolegyně a kolegové.

Novela zákona o České televizi má podle předkladatelů rozšířit Radu České televize o další tři členy volené v Senátu. Co přesně se tím sleduje, se dá asi tušit. Co je ovšem velmi důležité z pohledu rozpočtu, že se Rada České televize prodraží, ale na tom, co veřejnost skutečně zajímá, se tím nezmění ale vůbec nic.

Všichni máme v živé paměti výkon naší České televize v prezidentské kampani. Ve srovnání s komerčními stanicemi byl nejhorší a nejméně objektivní. A to je asi smutné, protože oni by měli být právě ti nejvíce objektivní. Na tom se shodují mediální odborníci bez ohledu na politickou orientaci a shodují se na tom také zahraniční mediální agentury. O tom jsem tady už v předešlých svých vystoupeních hovořila. Tedy i ti lidé, kteří některému kandidátovi nepřáli, dnes uznávají, že zpravodajství České televize přinášelo tendenční, jasně proti některému kandidátovi důležité příspěvky. Vrcholem byla i diskuse kandidátů v druhém kole, která byla dramaturgicky slabá, a její vedení ve srovnání s komerčními stanicemi velmi tendenční.

Těmito názory se ovšem v České televizi nikdo nezabývá a pro všechny už je to minulost. Prošla jsem si různé diskuse o České televizi tady na půdě parlamentu. A zaujal mě jeden výrok, byl to výrok pana Karla Schwarzenberga, se kterým musím souhlasit. Řekl, komu vlastně patří Česká televize? Patří těm, kteří v ní pracují. Myslím si, že to je hluboká pravda, že ona nepatří nám, byť ji platíme vlastně z našich peněz. Je to hluboká pravda, když mluvím o tendenčnosti ve vysílání. A rozhodně to nespojují s tím, že by Česká televize nadržovala vládní koalici na základě nějaké politické dohody nebo vůle ze strany politiků. Jsem a chci doufat, že je to vlastní iniciativa lidí, kteří v televizi pracují a kteří tam prosazují své vlastní zájmy.

Nedávno byla zveřejněna jména nějakých redaktorů známých z obrazovky, na které si veřejnost nejvíce stěžuje. Nebudu ty lidi jmenovat, to není vůbec podstatné, ale jejich práci vidím jako divák a mám k nim všem také výhrady. Jasně je na jejich výkonu vidět, koho mají v oblibě a koho chtějí poškodit. Existují doložené příklady překrucování, návodných a zavádějících otázek. A tito lidé tam stále pracují, stále mají právo vykládat veřejně svá hodnocení, kárat a nabádat. A nikdo je nekontroluje. Vypadá to, že tyto lidi ani nikdo neřídí, jejich práce se nehodnotí a z chyb se absolutně nic nevyvozuje. Příslušný pan ředitel je prakticky neviditelný, údajně má své nějaké dětinské koníčky, kterým se věnuje, a na hodnocení objektivity si najímají agentury, které počítají vteřiny. Ale to je přece úplný nesmysl. Za minutu nemusím říct vůbec nic, a pak mohu říct všechno jen vytažením obočí nebo tónem hlasu.

Vzpomínám si na politické zpravodajství v dobách totality. Já jsem to zažila. Tehdy byl nějaký zpravodaj v Bonnu, tedy v hlavním městě tehdejšího Německa, a v reportáži z prvomájových oslav řekl: Oslavy svátku práce se letos v Bonnu obešly bez krvavých střetů s policií. Přišlo mi to tehdy zábavné jako ukázka totalitní ideologické manipulace. Na obrazovce šlo pár lidí s nějakou vlajkou. A tak je to tady. Oni nelžou, oni jenom vytvářejí dojem, protože mají pocit, že na to mají právo a že jejich názor je jediný a jediný správný a možný. Ostatní názory jsou nedemokratické, populistické a já nevím, jaké.